* Po absolvování prostějovského reálného gymnázia jste se rozhodl pro vysokou školu v Praze. A nakonec vystudoval dvě školy. Byl to plán?

„Zprvu určitě ne. Až do konce střední školy jsem hrál hokej v Prostějově za Jestřáby a do určitého věku jsem si myslel, že bych se mohl živit jako profesionální hokejista. Jak šel čas a já se dostával do dorostu a juniorů, tak jsem pochopil, že ze mě profesionální hokejista nebude a začal jsem přemýšlet, co budu dělat dál. Při výběru školy pak vyhrála Vysoká škola ekonomická v Praze, ale celou dobu jsem koketoval s myšlenkou, že půjdu k divadlu, což se pak i stalo, když jsem se dostal na produkci na DAMU.“

* Nepřemýšlel jste i nad herectvím?

„Velmi dlouho ano. Snažil jsem se stále zdokonalovat, bylo to pro mě důležité. Poprvé jsem se na DAMU přihlásil, když jsem byl v prváku na ekonomce. Přihlášku jsem si podal na alternativní a loutkové herectví. Zpětně hodnotím jako velkou chybu, že jsem se na to připravoval přesně půl dne... Zaslouženě jsem tedy po prvním kole letěl. Během prváku jsem se ale dostal do divadla Rokoko, kde jsem dělal uvaděče a tam jsem přičichl nejen k divadlu, ale i k zákulisí. Další rok jsem propásl přijímačky na herectví. Tak jsem si podal přihlášku na produkci.“

* Nakonec tedy ani nelitujete, jak vše dopadlo?

„Rozhodně ne, já jsem za to hrozně rád. Jednak jsem pochopil, že míra mého talentu není zase tak vysoká, abych se herectvím živil. A za druhé jsem si uvědomoval, jak se ty dvě školy navzájem krásně doplňují. Ekonomický základ a na druhé straně přesah do divadelního prostředí.“

* Kdy jste začal tyto znalosti uplatňovat?

„Je otázka, zda jsem hned uplatňoval znalosti. (úsměv) Spíš bych řekl, že jsem začal teorii přetavovat v praxi a zároveň jsem se tím hodně učil. Měl jsem velké štěstí na lidi, které jsem potkal v prvním ročníku na DAMU. Při realizaci inscenace Expérience Grand-Guignol jsem se seznámil s lidmi, kteří mi pak nabídli spolupráci s Geisslers Hofcomoedianten. To byl velký zlom, kdy jsem přičichl k opravdovému divadlu. A zanedlouho jsme společně se souborem Tygr v tísni otevírali naše první divadlo VILU Štvanice. Pak už se to na sebe nabalovalo a každá akce mi předávala hodně cenné zkušenosti.“

* K herectví jste se tedy v Praze dostal, nebo vůbec ne?

„Ale jo, hned když jsem přijel do Prahy, tak jsem začal hrát v souboru na VŠE s názvem S bojkou v zádech. Mimo to jsem v Rokoku začal organizovat prohlídky v zákulisí, což byla také velká škola. Ale jak jsem říkal, čím dál tím víc jsem si začal uvědomovat, že místo bude v divadle trochu jinde než na jevišti. Díky práci v Rokoku a ve VILE jsem měl možnost se potkávat se zajímavými lidmi a účastnit se spousty projektů, za což jsem nesmírně rád.“

* Po vystudování přišel návrat na Moravu.

„Hodně jsem přemýšlel, jestli budu pokračovat v dráze, kterou jsem měl během studia, nebo se vydám jiným směrem. Nakonec jsme se - teď už se současnou manželkou Janou - rozhodli přiblížit k domovu. Nejdříve jsme měli v plánu, že zakotvíme v Brně. V Mikulově se ale objevila pracovní nabídka na pozici šéfa Mikulovské rozvojové, kam jsem se rozhodl přihlásit. Výběrové řízení se mi podařilo vyhrát, tak jsme se stěhovali.“ (úsměv)

* Jaká to byla pro vás práce?

„Neuvěřitelně zajímavá, při které jsem poznal spoustu zajímavých lidí. Pořádali jsme tam spoustu nádherných kulturních akcí, provozovali kino i letní kino, starali se o penzion a v neposlední řadě i o dietrichsteinskou hrobku. Vrcholem roku bylo vždy Pálavské vinobraní. Kromě pokračování zavedených tradičních akcí jsme se snažili i vytvářet nové. Bylo to opravdu vynikající období, kde jsem získal spoustu zkušeností.“

* Přibližně po roce a půl v Mikulově jste se rozhodl přihlásit o místo ředitele Moravského divadla v Olomouci. Proč?

„Jednak jsem si ten návrat na Moravu představoval blíže domovu. A za druhé jsem stále cítil, že mě to táhlo více k tomu divadlu.“

* Neříkal jste si, jestli na takovou funkci ještě máte čas?

„Věk je relativní číslo a není zásluhou ani jedním směrem, já si říkal, že mohu pouze svojí prací ukázat, zda na to mám, nebo ne. Šel jsem do toho s maximální pokorou a vědomím, že vést takovou instituci, jako je Moravské divadlo, je velký závazek, ale říkal jsem si, že zkušenosti jsem již nějaké posbíral a určitě by byla škoda to nezkusit. A ono to vyšlo.“ (úsměv)

* Díky čemu si myslíte, že právě vy jste byl tím pravým kandidátem?

„To těžko říct, to by spíše měla říct odborná komise a poté rada města, která mě nakonec jmenovala. (směje se) Ale asi to mohlo být způsobeno dvěma faktory. Jednak mojí lehkou mladickou drzostí a elánem, a za druhé předloženou koncepcí, kterou jsem dokázal obhájit.“

* Jaké jsou plány pro rok 2020 Moravského divadla?

„Velkolepé. (směje se) Letos slaví Moravské divadlo výročí sta let českého divadla. Navíc zároveň slavíme sto devadesát let od otevření historické budovy. A slavit budeme prakticky celý rok. Devatenáctého ledna proběhl Den otevřených dveří, nyní chystáme výstavu v Senátu a ve Vlastivědném muzeu. Vrchol oslav by pak měl nastat v letních měsících, kdy nejprve budeme kočovat po Olomouckém kraji, kdy nabídneme divákům v celém kraji letní open air představení. V rámci Prostějovska pojedeme s největší pravděpodobností do Brodku u Prostějova. V srpnu pak proběhne Letní Flora věnována našemu divadlu a při té příležitosti v parku u výstaviště vyroste prozatímní scéna. V rámci sezóny 2020/2021 pak budeme mít speciálně upravený dramaturgický plán, v rámci něhož budeme jednak vracet hry z první sezóny zpátky na repertoár a zároveň u nás budou hostovat zajímaví režiséři. Už teď můžu prozradit, že se bude jednat o Miroslava Krobota, Petra Zusku nebo Jiřího Stracha. Zároveň bychom dali divadlu rádi dárek v podobě návratu slavnostní opony a nasvícení budovy.“

* Jakým způsobem funguje spolupráce s prostějovským regionem?

„S mým rodným okresem si spolupráci nemohu vynachválit. (úsměv) Velmi často jezdíme do prostějovského divadla, v probíhající sezóně jsme tu byli už se čtyřmi inscenacemi. Starci na chmelu, Princezna koloběžka první, Splašené nůžky a také v rámci festivalu Aplaus s představením Když se zhasne. Vždy nás tam čeká vřelé přijetí a jezdíme na Prostějovsko moc rádi.“

* A jaké další akce jsou v plánu pod záštitou Moravského divadla v prostějovském regionu?

„Nejčastěji probíhá spolupráce právě s prostějovským divadlem, kde doufáme, že nás paní ředitelka a dramaturgyně bude zvát i v následující sezóně. Zároveň chystáme již zmíněný projekt letního představení v Brodku u Prostějova. Dříve jsme spolupracovali i se zámkem v Čechách pod Kosířem. Tuto spolupráci se nyní snažíme obnovit.“

* Loni byl velice kladně hodnocen baletní galavečer v Plumlově. Můžete nastínit, co na něj chystáte letos?

„Za spolupráci s paní Lachmanovou jsem velice rád. Momentálně intenzivně jednáme o tom, jak to bude probíhat letos, abychom celou akci ještě povýšili a udělali ji ještě zajímavější.“

* Jak byste vůbec z vašeho pohledu hodnotil náhled na kulturu na Prostějovsku?

„Já asi úplně nejsem ten, kdo by tohle měl a mohl hodnotit. Prakticky celý profesní život jsem trávil jinde než v mém rodném kraji, takže si netroufám jít do hlubšího zkoumání. Jediné, co mohu říci, že v Prostějově mají divadlo opravdu rádi, což je vidět nejen na ohlasech na našich představeních, ale i třeba na tom, jak je prostějovské divadlo krásně zrekonstruováno. Co se týče kultury obecně, tak na Prostějovsku probíhá každý rok spousta velmi zajímavých akcí a lidé si k tomu každým rokem vytváří větší vztah, což je jen dobře.“

* Jaký divadelní žánr podle vás dokáže nalákat nejvíce diváků a který získává největší obdiv?

„To je opravdu složité vybrat. Spoustu návštěvníků přiláká dobrá komedie. My se ovšem snažíme, aby divák chodil i na vážnější žánry. Poslání divadla není jen člověka bavit, ale také otevírat některé otázky nebo i esteticky hladit po duši. Jsme rádi, že si diváci v hojném počtu najdou cestu na všechny žánry a druhy divadla, které nabízíme, ať už se jedná o balet, činohru nebo operu a operetu. Pro mě a pro všechny mé kolegy je pak závazkem, aby odcházeli diváci z divadla s příjemným kulturním zážitkem.“

* Na jaké představení byste diváky pozval?

„Ideálně na všechna, naše nabídka je podle mě pestrá. Určitě bych pozval na drama Dům Bernardy Alby, které mělo premiéru v pátek. Poté nás čekají premiéry muzikálu Donaha!, baletu Krvavá svatba nebo operety Cornevillské zvonky. Nabídka je široká a nerad bych vypichoval pouze určitou věc. Každý divák má rád něco jiného.“

* Dalo by se říci, že jste dosáhl svých cílů, nebo je ještě něco výše?

„Já tady nad tím upřímně nikdy nepřemýšlel. Jsem hrozně šťastný, že mohu dělat práci, která mě naplňuje a kterou mám rád. Přijímám i tu zodpovědnost, že tato instituce funguje už sto let a chci to jen a pouze posouvat dobře, abych nebyl tím ředitelem, na kterého budou neradi vzpomínat nebo nedejbože, abych byl posledním ředitelem...“

* U čeho nejraději zaneprázdněný ředitel divadla vypíná hlavu?

„Nejraději u sportu. Aktivně hraji fotbal, rád se jdu i proběhnout a vyčistit myšlenky. A i když trávím většinu času v divadle, rád se chodím dívat na představení jak u nás, tak i v jiných divadlech. Jediný problém je, že se na většinu představení dívám i z té provozní stránky a nevychutnávám si je jako divák.“