Komedie Sen noci svatojánské slaví úspěchy po celém světě již několik stovek let. S její nejnovější verzí v podobě lyrického baletu se mají nyní možnost seznámit návštěvníci Moravského divadla v Olomouci. Veselohru o věčném kouzlu lásky převedl do baletní podoby režisér a choreograf Libor Vaculík. Pro titul, který poprvé uvedl v roce 2006 ve Státní opeře Praha, vytvořil vlastní libreto. Nově mohou zábavnou komedii zhlédnout i olomoučtí fanoušci baletu, protože stejnou inscenaci Vaculík připravil i v Moravském divadle, kam se kompletně přesunula scéna i kostýmy ze Státní opery.

Baletní příběh efektně propojuje všechny linie Shakespearovy předlohy: bloudění mladých milenců Hermie, Heleny, Lysandra a Demetria tajemným athénským lesem, věčné škádlení nadpřirozených bytostí Titánie, Oberona a všudypřítomného Puka. Nechybí ani veselé peripetie kolem skupinky řemeslníků, kteří coby divadelní ochotníci připravují představení ke svatební hostině. V inscenaci Libora Vaculíka dostali tito pánové větší prostor, který dokázali zaplnit jednoduchým humorem, a obohatili tak rovinu mileneckých zápletek o další rozměr. Nebyla to však jediná aktualizace, kterou režisér ve své inscenaci provedl. Docela netradiční je i samotná kompozice. Autor libreta použil princip divadla na divadle. Hra začíná závěrečným obrazem svatby a poté herci přibližují svatebčanům a potažmo divákům události, které svatební hostině předcházely. A oproti Shakespearově předloze vytváří Vaculík ještě další páry, vzniklé z Pukova omylu. Ten spáruje i Lysandra s Demetriem a Heleně přisoudí hned tři nápadníky.

Nejdůležitější roli hraje v představení Puk, který je zároveň i vypravěčem. Během představení zahraje hned několik postav. Začíná jako oddávající kněz, poté se za asistence divadelní inspicientky mění v režiséra a potom na sebe konečně bere svoji ústřední roli Puka. Na páteční premiéře se do tohoto skřítka vtělil Michal Kováč. Jeho baletní vystupování působilo velmi jistě a rovněž herecká stránka role byla velmi dobře zvládnutá. Za svůj vtip a šarm při představení si vysloužil mohutný potlesk. Uchvacující byl i Ivo Jambor coby Oberon nebo Michaela Tsepeleva Horká jako jeho manželka – Titánie. Pohádkový motiv doplňovala zvířata, roztomile působila zejména dvojice Kocour a Myš, která do hry rovněž přinášela milý humor a vtip, kterého v inscenaci nebylo vůbec málo.

Působivost celému představení dodávala nádherná scéna, která se často měnila. Představení se díky ní odehrávalo i ve vyšších patrech. Velmi efektivní byla iluze moře, kterou scénograf vytvořil pomocí velkého kusu žíhané látky, kterou rozvlnili ostatní členové souboru. Pohádkově také působily hvězdy v pozadí scény či snášející se a stoupající koš se spící Titánií. A výpravné byly i kostýmy. I přes spadlý strom a utržené křidélko jednoho z amorků na ostrově lásky byla scéna včetně kostýmů velmi vydařená. Jejím autorem je Martin Černý, kostýmy navrhl Roman Šolc.

Oproti inscenaci v Praze byla olomoucká obohacena o přednes živého orchestru, který hrál pod taktovkou Petra Šumníka velmi přesně a čistě. Pro hudební doprovod zvolil režisér skladby německého autora Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.

Inscenace Libora Vaculíka zaujme určitě nejenom baletní fajnšmekry, ale i všechny příznivce kvalitní divadelní zábavy a výpravné podívané.

Kamila Kotková