Přehlídka, již pořádá Jednota hudebního divadla, je výborně zorganizovaná a má dobrou návštěvnost. To nepřekvapí, vzhledem k příznivějším cenám lístků v porovnání s pražskými produkcemi, o galakoncertech hvězd nemluvě.

Program sice doplňují i nezávislé ansámbly, ale hlavním cílem je konfrontovat kamenná divadla. Nebo spíš hájit jejich kulturní význam, protože systém operních scén v Česku je dlouhodobě neřešený a podfinancovaný.

Tak třeba stálé soubory fakticky neexistují, zpěváci jsou angažováni odevšad. I ze zahraničí, ale očividně jen ti, kteří nemají šanci se jinde uplatnit. Způsob, jakým jsou vedeni naši zpěváci, se navíc bohužel hodně liší od světového standardu. Umělecky to nemůže dopadat jinak než špatně. Divadla mají jedinou šanci: zapomenout na kasaštyky a přivézt raritu. Jako Moravské divadlo Olomouc, které představilo Pád Antikrista od Viktora Ullmanna, ztvárněný J. A. Pitínským do groteskně-poetické nadsázky. Upozornilo na silnou hudbu „terezínského“ autora i na téma myšlenky schopné porazit diktátora. Brno nic nepokazilo s novinkou Alice in Bed, hudebně barvitým thrillerem Ivo Medka a Markéty Dvořákové o nočních můrách designérky počítačových her. Plzeňská inscenace komické opery Voják a tanečnice od Martinů byla aspoň zábavná.

Zato Ústí nad Labem spáchalo sebevraždu s Pucciniho Toskou, bídnou po všech stránkách. Těsně po ní nasadil Liberec méně známou tragickou operu z venkovského prostředí Eva od J. B. Foerstera, která vedle mrtvé Tosky zapůsobila jako živé drama. Pravda, vyčerpávalo se v sypání hlíny z kýblů, ovšem Janáčkovým Výletům pana Broučka z Ostravy fantazie pro změnu chyběla úplně. Opavě nelze upřít snahu vydobýt z Její pastorkyně emoce, ale stejně jako ostatní divadla nemohla zastřít, že pro hlavní role nemá zpěváky.

Hlasem vynikl basista Štefan Kocán v pražské inscenaci Boitova Mefistofela. Slovensko však na tom není lépe než my, soudě dle amatérsky provedeného Čajkovského Evžena Oněgina z Banské Bystrice. Časy, kdy Praha záviděla Bratislavě, se vzdalují čím dál víc. Peter Konwitschny je sice režijní hvězda, ale jeho inscenace Pucciniho Bohémy, s níž přijelo Slovenské národní divadlo, je stará čtvrt století a bez charizmatických sólistů se senzace konat nemůže.

Věra Drápelová