Královny dobývají Moravu. Při premiéře si vysloužily pětiminutový stand up ovation

5. 2. 2013 / Napsali o nás
Autorská tragikomedie Královny slaví úspěch. Hned při čtvrteční premiéře, která se odehrála v Divadle hudby, ji publikum ocenilo několikaminutovým potleskem ve stoje. Autorem nové hry o ženách ve zlomových okamžicích života je mladé, nadějné duo Michaela Doleželová – Roman Vencl.

Není to úplně běžný postup pro Moravské divadlo. Jeho dramaturgie si obvykle vybírá literární či dramatická díla, která při zkoušení slouží jako předloha a s níž se potom dále pracuje. Naproti tomu jsou Královny inscenací ryze autorskou. Text napsali přímo na tělo konkrétním herečkám sami tvůrci. Herec olomoucké činohry Roman Vencl i jeho kolegyně a kamarádka z Městského divadla Zlín Michaela Doleželová mají však i přes svůj nízký věk s touto koncepcí divadla nemalé zkušenosti.

Hra Královny vypráví zábavným způsobem o smutných věcech. V divadle se propojuje smích, způsobený legráckami, vtipnými dialogy a situacemi, se zamyšlením nad pohnutými osudy postav i nad aktuálními vztahy ve společnosti a v rodině. Královny jsou hrou o třech ženách, které se vinou náhod sešly v jednom lázeňském pokoji. Každá má svůj příběh a každá hledá ze své situace východisko. A tak je spojuje nejen společný pokoj, ale i jejich trápení.

Vtipný a duchaplný text hry ještě o další úroveň povýšily herečky. Vlasta Hartlová, Ivana Plíhalová a Vendula Fialová ze sebe vydaly maximum. To, že byl scénář ušit přímo jim na míru, bylo evidentně znát. Vendula Fialová skvěle zvládla náročnou roli slepé dívky. S bílou holí a pohledem upřeným do neurčita byla naprosto uvěřitelná. Ivana Plíhalová si dokázala uchovat masku nepřístupné povýšené dámy, která má na první pohled ve všem jasno. A svými vtipnými komentáři, gestikou a mimikou často publikum rozesmívala i Vlasta Hartlová. Představení tak bylo dokonalým ženským hereckým koncertem. Koncertem, který rozesmívá, ale zároveň nutí i k zamyšlení. Hlubší a závažnější linku hry pomáhaly vytvořit úryvky hudby z repertoáru Radůzy.

I v této poslední hře je zřetelný rukopis mladých autorů.  Vtipné dialogy opět tvoří kostru příběhu a stejně jako v předchozích společných hrách i zde si tvůrci vystačili s malým počtem herců a jednoduchou scénou. Pokud se na představení vypravíte, můžete si být jisti, že se po celou dobu budete ohýbat smíchy a držet si bránici. Zároveň však dojde i na slzy dojetí.

Přejme Moravskému divadlu Olomouc, a především jeho publiku, víc takovýchto počinů!

Kamila Kotková

Olomouc.cz, 4.2.2013