Královny dobývají Moravu. Při premiéře si vysloužily pětiminutový stand up ovation
Není to úplně běžný postup pro Moravské divadlo. Jeho dramaturgie si obvykle vybírá literární či dramatická díla, která při zkoušení slouží jako předloha a s níž se potom dále pracuje. Naproti tomu jsou Královny inscenací ryze autorskou. Text napsali přímo na tělo konkrétním herečkám sami tvůrci. Herec olomoucké činohry Roman Vencl i jeho kolegyně a kamarádka z Městského divadla Zlín Michaela Doleželová mají však i přes svůj nízký věk s touto koncepcí divadla nemalé zkušenosti.
Hra Královny vypráví zábavným způsobem o smutných věcech. V divadle se propojuje smích, způsobený legráckami, vtipnými dialogy a situacemi, se zamyšlením nad pohnutými osudy postav i nad aktuálními vztahy ve společnosti a v rodině. Královny jsou hrou o třech ženách, které se vinou náhod sešly v jednom lázeňském pokoji. Každá má svůj příběh a každá hledá ze své situace východisko. A tak je spojuje nejen společný pokoj, ale i jejich trápení.
Vtipný a duchaplný text hry ještě o další úroveň povýšily herečky. Vlasta Hartlová, Ivana Plíhalová a Vendula Fialová ze sebe vydaly maximum. To, že byl scénář ušit přímo jim na míru, bylo evidentně znát. Vendula Fialová skvěle zvládla náročnou roli slepé dívky. S bílou holí a pohledem upřeným do neurčita byla naprosto uvěřitelná. Ivana Plíhalová si dokázala uchovat masku nepřístupné povýšené dámy, která má na první pohled ve všem jasno. A svými vtipnými komentáři, gestikou a mimikou často publikum rozesmívala i Vlasta Hartlová. Představení tak bylo dokonalým ženským hereckým koncertem. Koncertem, který rozesmívá, ale zároveň nutí i k zamyšlení. Hlubší a závažnější linku hry pomáhaly vytvořit úryvky hudby z repertoáru Radůzy.
I v této poslední hře je zřetelný rukopis mladých autorů. Vtipné dialogy opět tvoří kostru příběhu a stejně jako v předchozích společných hrách i zde si tvůrci vystačili s malým počtem herců a jednoduchou scénou. Pokud se na představení vypravíte, můžete si být jisti, že se po celou dobu budete ohýbat smíchy a držet si bránici. Zároveň však dojde i na slzy dojetí.
Přejme Moravskému divadlu Olomouc, a především jeho publiku, víc takovýchto počinů!
Kamila Kotková