Markéta z Valois je postavou, jejíž život se odehrával v době politicko-náboženských konfliktů ve druhé polovině 16. století, které poznamenaly dějiny nejenom Francie, ale celé Evropy. Postava Markéty z Valois, kterou její bratři pojmenovávají Margot, je spjata s událostmi, které následují po jejím sňatku s Jindřichem Navarrským (vynuceným Markétinou matkou Kateřinou Medicejskou) - bartolomejská noc v roce 1572 se stala jednou z nejkrutějších nocí, kdy bylo zavražděno tisíce hugenotů. Nenávist a nesnášenlivost katolíků a protestantů pak vedla k mnoha válkám a politickým machinacím. Libor Vaculík vykresluje Margot v historických souvislostech, výrazně vyhraňuje vztah matky Kateřiny Medicejské a její dcery Markéty. Těmto dvěma ženám ponechává ve své choreografii velké plochy - jsou tanečně a výrazově nejprokreslenější, pohyby zachycují jasně jejich charakter, hnutí mysli, touhu, lásku a nenávist. Vaculíkovi se podařilo do tanečního projevu vnést veškeré zákruty spletitého příběhu; navíc přidává dvě postavy - Zlo katolíků a Nenávist protestantů, jež popotahují za pomyslné nitky, jimiž ovládají mysl a jednání královny a vévodů. Vaculík tvaruje svou kompozici mnohdy na již osvědčených pohybových schématech, která použil ve svých předchozích choreografiích. Jsou stále účinná, přesto postava Margot mohla Vaculíka inspirovat k tvarově bohatším variacím. Vaculík umí převést velká dramata do tanečního výrazu, kdy řeč těla je nositelem nejen příběhu, ale i symbolů. To se mu daří také v Margot, pro níž si vybral hudbu Hectora Berlioze - v programu se nedočteme, jaká konkrétní díla skladatele znějí, přestože jinak přináší podrobná a zajímavá historická fakta. Ve dvou dějstvích Vaculíkova baletu se odehrává drama ženy, která se marně snaží uniknout před spletitými intrikami dvora - její matka ji stále pronásleduje, a když ji nutí, aby zabila své dítě, Margot otáčí zbraň proti ní. Vaculík zachycuje dané období s jeho pochmurnou a pohnutou atmosférou. Choreografie soubojů se ujal Martin Turecek se šermířskou skupinou Adorea, která v představení účinkuje, Renáta Mrózková v roli Margot zaujala intenzivním hereckým projevem; krásně pracuje s pažemi, je plastická a její tělesný výraz je odrazem pocitů, kterými její postava prochází. Lena Iliina je dominantní matkou, její gesta jsou ostrá jako břitva, výrazem prostupuje hněv, fanatismus a nenávist. V roli Leraka de la Mole, milence Margot, zaujal technicky kvalitním výkonem Ivo Jambor. Soubor olomouckého baletu svou interpretací tak přispěl k divadelní podmanivosti Vaculíkova baletu. Olomouc, Moravské divadlo - Královna Margot. Choreografie a režie Libor Vaculík j. h., hudba Hector Berlioz, kostýmy Roman Šolc j. h., scéna a světelný design Libor Vaculík. Premiéra 28.11. 2008.