Komedie padlá na moravském poli

3. 12. 2014 / Napsali o nás
Ve víře v moc komedie chtěli jsme s kolegou J. Kerbrem zpestřit cestu z těšínského Festivalu divadel Moravy a Slezska Vlastou Burianem v Moravském divadle Olomouc.

Nikolaj Penev v něm na scénu přivedl U pokladny stál Karla Lamače podle hry Jiřího Vernera. Zastavení v Olomouci mělo mít svou váhu. Odpolední představení mohlo kritiky naladit na přetěžkou kládu večerního dramatu o Princi Homburském z pera Heinricha von Kleista v Brně. Takový film na jevišti nemůže přece přesáhnout dvě hodinky.

Se Sborem alkoholiků

Bulhara v cizích službách Peneva považuji za velký talent už od jeho inscenace Paní ministrová v damáckém Disku. Politická realita starého Balkánu jako ušitá na mafiózní prostředí českého na obě nohy kulhavého kapitalismu dnes a tady.

V programu k Vernerově hře ještě láká na moudrost Charlieho Chaplina: „Základní ctnost ve filmu je šetření časem.“ To uměl jeho Tulák, ale i Lamačův nebo Fričův král komiků. Příběh ošetřovatele Rozrucha, který je v lázních považován za prominentního pacienta, nepatří sice k Burianovým filmům nejlepším, ale časem rozhodně neplýtvá, má kolem hodinky a půl.

Jenomže Penev nechal Chaplina mluvit o filmu a na divadlo tu moudrost nevztáhl. Naopak: Hned v úvodu místo pověstného Burianova kabaretního skeče – Balady o deliriu tremens – nasadil do inscenace Sbor alkoholiků. Jiří Nebenführ, Stanislav Šárský, Václav Bahník. Josef Bartoň a Tomáš Krejčí táhnou, táhnou, ale řepu nevytáhnou. Ladí nástroje, přezkušují, šmidlají, hudou, žvatlají a spolehlivě uspávají. Do toho se pak prolíná pokladní a lázeňská mravoličná patálie s ošetřovatelem Kryštofem Rozruchem (Vojtěch Lipina), ředitelem pojišťovny Richardem Pěnou (Roman Vencl), úředníkem Patočkou (Jan Ťoupalík), sekretářkou Hornovou (Vendula Fialová), Pěnovou chotí (Vladimíra Včelná), dcerou (Lenka Kočišová), tchýní (Naděžda ChrobokováTomicová), psychiatrem (Petr Kubec) a nudícími (se) Vomáčkovými (Jaroslav Krejčí, Ivana Plíhalová).

Jak zabít divadlo

První z kritiků usnul v jedenácté minutě, druhý v osmnácté. Navzájem se pak informovali, že herci od té pitomosti na jevišti dávají hlavy i ruce pryč, a že dobré snahy o napravení olomoucké činohry, za kterou by se ani studenti středních a vysokých škol nemuseli stydět a utíkat od ní do Tramtarie, jsou mařeny.

O přestávce ti dva odjeli, což ani jeden nemívá ve zvyku. Jenomže nudná komedie skoro tříhodinová – to by nestihli toho Kleista. Mladší z kritiků prohlásil, že v Olomouci už ho v divadle zase dlouho nikdo neuvidí. I Burianem, ale spíš s Penevem se dá zabít divadlo.

Jiří P. Kříž

Právo, 1.12.2014