Když se zhasne, komedie, při níž se nepřestanete smát

Divá báze, 1.11.2013

„Koupila jsem Ti krásný dárek, pozemek na měsíci, abys měl kam jezdit na víkendy.“ Tuto větu, vyřčenou s obrovskou dávkou sarkasmu, a mnoho dalších podobně peprných, uslyšíme v obnovené premiéře inscenace Když se zhasne Moravského divadla Olomouc. Jejími autory je tvůrčí dvojice Roman Vencl a Michaela Doleželová, kteří se ujali nejen režírování své hry, ale vytvořili i scénu a kostýmy. Hra se poprvé představila světovou premiérou již v roce 2011 na Tyjátrfestu v Kutné Hoře. Olomoucké publikum si pak získala na jaře 2012 premiérou ve Studiu Českého Rozhlasu. Pro velký divácký zájem se poté přesunula do Moravského divadla a započala tak novou sezónu 2013/14.


Dějová linka je poměrně banální, leč geniální. Jedná se o dva manželské páry, které se vzájemně přátelí a tráví spolu volný čas. Artur, vysokoškolský profesor historie a jeho manželka Imelda, zabývající se okultními vědami, oba tak trochu vytrženi z reality, uzavřeni ve svých zvláštních světech. „Pan minulost a paní budoucnost.“ Naproti nim stojí Nina, ambiciózní žena vedoucí vlastní podnik, italskou restauraci a její manžel Trevor, lékař – gynekolog. Nina i Trevor jsou v manželství šest let a přesně tak dlouho jsou nešťastní a chtějí to vyřešit rozvodem. Háček je však v předmanželské smlouvě. Ten, kdo zažádá první o rozvod, přijde o všechen majetek, který automaticky připadne do klína partnerovi. Proto Nina i Trevor spřádají plán, jak toho druhého nachytat při nevěře a tím své jmění získat zpět. K tomu využijí své dva přátele Artura a Imeldu, kteří mají na vánočním večírku svést partnerské protějšky. Celý příběh vygraduje v okamžiku, kdy Trevor odhaluje své tajemství.


Inscenace je plná komických gest, vtipně tvořených dialogů evokujících pomalu nějakou přestřelku, a zároveň odkazujících k filmům jako King Kong, Frankenstein a další. Oba autoři se také přiznali ke své inspiraci Woodym Allenem a jeho humorem. Komedie diváky baví od první vteřiny do poslední. Troufám si tvrdit, že se v divadelní hře neobjeví jediné hluché místo. Navíc, ne vždy máme chuť jít do divadla na inscenaci trvající tři hodiny, která vyžaduje intelektuálnější naladění a pozornost. Proto je tolik osvobozující přijít se v dnešní uspěchané a vážné době do divadla pobavit. Možná právě proto je hodinu a čtyřicet minut trvající komedie tolik oblíbenou a na českých scénách uváděnou hrou, vidět ji můžeme např. v ochotnickém Divadle Hvozdná, v zájezdovém divadle Do Houslí, jehož zakládajícími členy jsou Roman Vencl, Michaela Doleželová a Tereza Bucharová, nebo v brněnském amatérském Divadle na Stromě.


Po usazení do sedadla mě okamžitě zaujala scéna, která nebyla jako obvykle skryta za staženou oponou. Divákovi se tak naskytl pohled na její poměrně jednoduché konstruování ještě před začátkem představení. Dominovala jí velká fotografie nočního New Yorku s jeho nekonečně dlouhými rovnými avenue a do výšky se tyčícími mrakodrapy. Fotografie rozpůlena žaluziemi evokovala okna bytu a zároveň byla využita i pro situaci v televizním studiu. A právě scénou ze studia inscenace začíná a plně jí svým extatickým, a neuvěřitelně rychle pronášeným úvodním monologem, dominuje Vendula Fialová v roli věštkyně. Usazená za svým magickým stolíkem vykládá z karet budoucnost volajícím televizním divákům svého pořadu. Během tohoto famózního vtažení do děje hry hraje píseň All I Want For Christmas Is You v interpretaci Mariah Carey, která prozrazuje, že příběh bude situován do období Vánoc.


Scéna se po celou dobu představení nemění. Pouze při vánočním večírku u Niny a Trevora je doplněna o vánoční stromek a malý stolek, na kterém dominuje mísa s punčem, a okolo jsou rozeseté červené polštáře k sezení. Při změně místa jednání, scéna potemní a místo tvrdého svícení signalizujeme razantní přechod do temně modrého světla podpořeného vánoční hudbou.


Zajímavým a vtipným vánočním doplňkem jinak soudobých kostýmů jsou čelenky, které Imelda přinese na zahájení večírku. Artur se zimními sluchátky, jimž dominuje malý sněhulák, Nina a její losí parůžky, Imelda s čelenkou andělské svatozáře a santovská čapka Trevora. Dalo by se říct, že kostýmy do jisté míry korespondují s povahovou strukturou postav. Zvláště výmluvně pak působí především čelenka se svatozáří ukazující na morální nezkaženost Imeldy a zároveň odpovídající její nevinné naivitě, která nás tolik baví. Naopak, dnes velmi obvyklý vánoční doplněk či dekorace v podobě santovské čepice, jakoby za Trevora říkal: „Jsem ten nejnormálnější z vás všech!“


Nejexcelentnější herecký výkon, který zastiňuje ostatní, podává bezpochyby Vendula Fialová v roli Imeldy. Neuvěřitelná energičnost hraničící v některých sekvencích až s poblázněním, to vše vyvolalo v divácích takové emoce, že třikrát hru přerušili potleskem patřícím jí po právu. Dokonalost s jakou mění timbre hlasu a zrychluje pronášené monology ve svém věšteckém studiu, to celé nutí recipienta v duchu se sám sebe zeptat: „Zvládl bych to také tak?“. Inscenace Imeldiným věšteckým drmolením začíná i končí, avšak závěr je o to dokonalejší a zábavnější, vzhledem k faktu, že Imelda je během svého nekonečného monologu postupně přehlušována sílící vánoční hudbou, až jí přestáváme rozumět a vnímáme jen hudbu a její pohyby rtů.


Herecky nejzajímavěji ztvárněnou proměnu osobnosti pak předvedl Vojtěch Lipina v roli Trevora. Po celou dobu představení dává důraz na svou důležitost, je povýšený a znuděný svým manželstvím, a tím se pro diváka stává tzv. neviditelný až do okamžiku, kdy se manželce přiznává k tomu, že miluje Artura. Najednou získává naši veškerou pozornost, kterou na sebe strhávala především Vendula Fialová. Jeho geniálně vyjádřený zlom postavy Trevora ztvárňuje změnou hlasu i prací s gestikou a mimikou. Nesmím však pominout herecký výkon Terezy Richtrové, která si v roli Niny udržuje své přísné charisma úspěšné a emancipované ženy a výkon Ivana Dejmala představujícího Artura, který byl během scény na vánočním večírku přerušen aplaudujícím publikem po svém fenomenálním historickém monologu.


Celkově hodnotím inscenaci jako velmi povedenou především díky skvělým hereckým výkonům. Všichni představitelé se do svých rolí opravdu ponořili a poddali se jim v celé své šíři. Znovu bych zde chtěla vyzdvihnout pro mě famózní výkon Fialové. Inscenaci doporučuji všem, kteří se zapomněli smát a potřebují trochu přibrzdit v rychlém tempu svého života.


Iveta Šimková


29.11.2013