Hubička na Valentýna byla poctivá a tradiční

9. 3. 2015 / Napsali o nás
Prostonárodní opera Bedřicha Smetany měla v Olomouci premiéru na Valentýna. Lepší termín nemohla dramaturgie vybrat. Proč však by se tato opera měla objevovat na českých jevištích a jak ji inscenovat v době, kdy mnoho mladých režisérů hledá svoji invenční inscenační cestu k historickému odkazu, zodpověděl režisér Martin Dubovic zcela jednoznačně. Není co hledat, vše je dáno textem a hudbou a úkolem režiséra je dílo nekomplikovat, ale naopak ho co nejjednoduššími prostředky přivést na jeviště před diváka.

Na jevišti Moravského divadla vidí divák v náznakových, leč historizujících kulisách pěvce v jednoduchých, stylizovaných dobových kostýmech. Českou vesnici před 200 lety doplňují milé detaily, jako jsou keramické hrnečky na plotě a džbánky zavěšené nade dveřmi, vyřezávaná kolébka či nůše Martinky. Žádné komplikované psychologizování, žádná modernizace. Pěvci se soustřeďují na výkon a akce je až po vypjaté árii. Sbor se nahrne na jeviště a zvědaví sousedé jen komentují děj.

Orchestr opery pod vedením dirigenta Tomáše Hanáka, který je podepsán i pod hudebním nastudováním, hraje Smetanovu hudbu ve svěžích tempech a odlehčené, několik intonačních nedotažení lze s nadhledem přehlédnout, neboť celek je instrumentačné propracovaný. Pěvci jsou orchestrem podporováni, ne přehlušováni a sbor má díky režii ideální podmínky pro kompaktní zvuk.

V roli Vendulky se představila sopranistka Elena Gazdíkova, která působí jevištně mile a uvolněně, je herecky zdatná, ne tak už v hlasovém projevu. Její soprán je spíš lehčí, nemá dramatické rozměry a zabarvení a ve vypjatých pasážích je znát přetížení. Lépe se jí daří v citových polohách, jako jsou ukolébavky. Lépe je na tom Václava Krejčí Housková, její alt je hutný a hladivý a herecky si roli užívá. Pěvecky rozsvítila roli Olga Jelínková v roli Barče. Její koloratúrni soprán je pohyblivý a svítí, přesto je plný a kulatý a v roli ztřeštěné služebné se jí viditelně líbí. Jakub Roušek zpíval roli Lukáše s položením na své přednosti, což jsou výšky. Je to tenor, který má žesťový témbr a plnost hlasu, který se mu nese, pokud se ovšem dostane do střední polohy, ztrácí oporu a nosnost i barvu. Jeho švagr Tomeš v podání Martina Štolby má hlas vyrovnaný ve všech polohách, je to ale menší materiál, nicméně dobře technicky využívaný. Davidu Szendiuchovi role otce Palouckého sedí výborně, má přirozený projev, pevný hlas s plným, příjemným témbrem. Role pašíře Matouše je sice menší, ale zkušený pěvec, jako je Vladislav Záprazný, z ní dokázal vytěžit sympatickou a dobře zazpívanou postavu. Olomoucká opera má na repertoáru inscenaci, která má být samozřejmou součástí kmenového repertoáru a která nezarmoutí diváky všech generací, jde o klasické, poctivé české divadlo.

Karla Hofmannová

Hudební rozhledy, 3.3.2015