Prestižní ocenění vyhlašuje vedení Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Získá ho nejlepší inscenace německy psaného textu, která vznikla toho roku v Česku. Glasera, který si vybral hru německého autora Rolanda Schimmelpfenniga, těší, že porota mu dala přednost před známými jmény – ve finále se rozhodovalo mezi ním, Dušanem D. Pařízkem z Divadla Komedie a Janem Mikuláškem z Husy na provázku.„Pro mě je to cenné docela dost, protože kontext festivalu je náročný a porota se rozhodla vybrat místo hvězd regionální divadlo a zrovna Arabskou noc, která už cenu dostala. Je to skvělá zpráva, že se prolomila hranice mezi divadly, která jsou takzvaně v kurzu, a ostatními,“ řekl Martin Glaser.S Arabskou nocí bodovalo již v roce 2004 Divadlo F. X. Šaldy Liberec. Zatímco tam ji ale uvedli v komorním prostoru, Glaser se scénicky rozmáchl ve velkém kamenném divadle a dle svých slov vytvořil mnohem abstraktnější a pomalejší inscenaci.V čtyřčlenné porotě letos zasedly například Marie Reslová z časopisu Svět a divadlo nebo dramatička Dora Viceniková.„Naprosté zjevení“„Rozhodla kvalita inscenace. Ocenili jsme především režijně scénické řešení, které přesně vyložilo text, pro nás to bylo naprosté zjevení. Váhali jsme, nebyl to jediný tip, ale po zvážení všech argumentů vyšla Arabská noc jako absolutní vítěz, jednohlasně zvolený,“ popsala Viceniková.Hra zabodovala i v hodnocení Deníku, recenzentka Jitka Rauchová jí dala 90 procent. Mimo jiné napsala: „Svými scénickými atributy je nastudování nebývale čisté a čiré, podobně jako pramenitá voda pulzující představením. Je i stejně osvěžující.“Výchozí situace je přitom obyčejná: ve věžáku neteče voda a zlobí výtah; diváka však noc nakonec zavane i do pouště. Podle Glasera je hra úžasná v tom, že nabízí velké množství interpretací, v Německu se inscenovala asi čtyřicetkrát. Jako klíčové v ní vidí téma vnitřní a vnější svobody.„Michael Tarant (šéf olomoucké činohry – pozn.red) si objednal divokou inscenaci současné hry, což mám rád, a šel do toho i s rizikem vyplaveného divadla. A v Olomouci byla parta herců těsně po škole, nadupaných, ochotných k práci bez kompromisů, s ambicemi a bez předsudků,“ doplnil Glaser, jehož záběr je široký, o čemž aktuálně svědčí Dekameron na točně.Ideálu, kdy je na prázdném jevišti pět nahých herců, nedosáhl, ale o tom, že jeho Arabskou nocí poteče voda, měl jasno hned. A jakkoli pocit, že člověka zavřou do boxu 80x80, nepůsobí příjemně, herce nakonec tento princip nadchl.„Potěšilo mě, že se v nich zabydleli, zjistili, že jsou v nich nesmírně svobodní, a nechtělo se jim ven z bezpečí do neznámého světa, plného křehkosti a zranitelnosti,“ vysvětlil.Inscenaci představí na podzim při 17. ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Pokud se ji povede přenést bez potíží, počítá i s reprízou na jihu. „Moc rád bych, kdyby ji vidělo budějovické publikum a členové mého souboru. Musela by se ale hrát v Metropolu, tak uvidíme, jestli si naše obchodní oddělení troufne prodat 500 míst na Arabskou noc.“

Václav Koblenc