Groteska Poručík z Inishmoru slibuje tarantinovskou poetiku
Děj McDonaghovy grotesky se odehrává na zaostalém ostrově Inishmore. Poté, co ho opustil hlavní hrdina Padraic, kterého sice pro jeho „přílišnou zběsilost“ nepřijali do Irské republikánské armády, ale v její odštěpenecké frakci se uplatňuje dobře, panuje na ostrově klid. Když se ovšem Padraic dozví, že s jeho milovaným kocourem Prcíkem Tomešem není něco v pořádku, vyrazí první lodí k domovu a je jasné, že v Inishmoru poteče krev. „Poručík z Inishmoru nabízí humor, ale i přesah a také velké herecké příležitosti. Hra obsahuje scény násilí, které jsou ale pojaty s nadhledem a rozhodně nepůsobí samoúčelně,“ popsal Bellan. Humor McDonagha je podle dramaturgyně Jany Pithartové po čertech černý. „Jeho smyslem je posvítit si na absurdní podstatu a zvrácenost zla, které je obsahem jeho hry. Zároveň je tento humor prostředkem obrany vůči bezmoci, kterou tváří v tvář tomuto zlu pociťujeme,“ popsala.
Přestože hrdiny hry jsou kromě rázovitých obyvatel ostrova Inishmore i teroristé, autor je neglorifikuje. „Naopak poukazuje na rozdíl mezi proklamovanými ideály a skutečnými činy, na to, že se ideologií nesmí omlouvat násilí a že teroristy jsou často frustrované osobnosti, které si agresivitou zvyšují své sebevědomí,“ zdůraznil režisér.
Britský dramatik má podle něj svým způsobem blízko k Tarantinovi a jeho poetice. „V inscenaci parafrázujeme některé známé filmové scény a také používáme skladby z filmů Gauneři, Kill Bill nebo Hanebný pancharti. Vedle toho v inscenaci zazní protestsongy vycházející z tradičních irských nápěvů, ale například i „rebelská“ píseň od Sinéad O'Connor,“ zmínil Bellan. McDonagh, jehož jméno se podle některých výzkumů objevuje v repertoáru světových scén hned po Shakespearovi nejčastěji, se vrací na jeviště divadla po 10 letech.
(lds)