Garderoba, vlásenky, jak vypadá zákulisí divadla?

23. 1. 2010 / Napsali o nás
Na figurínách a panenkách nasazené černé, ručně splétané paruky a zlacené čelenky faraonů, po místnosti na věšácích rozprostřené lidové kroje a honosné plesové róby z doby vídeňského kongresu. Do toho všeho ústřižky látek, smotky nití a svižný cvrkot šicích strojů, který nikoho nenechá na pochybách, že v zákulisí Moravského divadla není času nazbyt.

Desítka dámských a pánských krejčových v dílnách běžně ušije až 140 kostýmů během jednoho představení, za rok tak kostymérnu opustí na tisícovku oděvních souprav, které poté mohou obdivovat diváci na jevišti olomouckého divadla.„Kostýmy se běžně šijí až s tříměsíčním předstihem, takže zatímco uvádíme titul Ženy a panenky nebo Mojžíš, princ benátský, švadleny už mají pod rukama Vídeňskou krev,“ ukazuje na historické plesové róby Marcela Grmelová, která má celý kostýmní úsek, dvě dílny krejčoven, vlásenkárnu a garderobu na starosti.Ve vlásenkárně například vznikají kromě klasických paruk i vlásenky pro tříleté a čtyřleté děti z Baletního studia při Moravském divadle Olomouc. „Výroba jedné vlásenky na představení Mojžíš, princ egyptský trvala čtyři až pět hodin a pracovalo na ní několik lidí současně. Paruky jsou dost těžké, takže děti si na ně musely zvyknout, aby je neomezovaly v pohybu,“ prozrazuje Grmelová. Kromě toho se paruky k hlavě dětem i lepí, aby při tanci nepadaly.Také kostýmy pro herce, zpěváky a tanečníky se šijí v divadle na míru. „Nejnáročnější jsou kostýmy na klasické opery a operety, které mají několik dějství a na každé je potřeba sólisty i sbor několikrát převléknout.Proto si občas vypomáháme soupravami z jiných operet, například na Vídeňskou krev přešijeme několik kostýmů z Noci benátské,“ vysvětluje Grmelová. V baletu zase musí být oblečení co nejvíce pohodlné. „Rifle, ve kterých tančil Ivo Jambor coby Freddie Mercury v představení The Beatles & Queen, nebyly z klasické pevné džínoviny, ale pružného elastanu. Pro minisukně a legíny jsem s modistkami vyrazila do secound handů a obchodů,“ svěřila se Grmelová. Ušitým nebo zakoupeným kostýmem ale práce nekončí. Důležité je, aby šaty interpretovi padly a cítil se v nich dobře.„Často vyjednáváme o úpravách, v opeře a operetě se povoluje kvůli nádechu, v baletu zase kvůli pohybu. Nemůžete šít podle šablony, tady pracujete s živými lidmi,“ vysvětluje Grmelová. A to jsou také důvody, proč coby vyučená krejčová nabídku pracovat v olomouckém divadle přijala. „Tuto práci mám ráda, snoubí se v ní praktičnost i psychologie a práce s lidmi. Měla jsem štěstí.“

Mladá fronta DNES | autor: Lenka Strnadová