* Maryša, to je celkem velké sousto. Měla jste z role respekt?

Bála jsem se jí. Byl to pro mě balvan a nebyla jsem si jistá, jestli ho unesu. Je to role, při níž musíte obsáhnout celý ten oblouk od veselé dívky po zlomenou ženu. V tom je obtížná.

* Připravovala jste se na ni speciálně?

Ano. Jako první jsem zašla do knihovny a půjčila si pět různých vydání Maryši. To ale bylo k ničemu, protože jsou všechna na vlas stejná. Pak jsem si sehnala na DVD jedno staré představení Maryši z Národního divadla. To jsem dřív nikdy neudělala a říká se, že se to ani nemá. A tady jsem se zajela podívat na představení do Zlína na Petru Hřebíčkovou, která za Maryšu dostala Thálii. Ale ani Petrou, ani žádnou jinou herečkou jsem se neřídila.

* Překvapilo vás, že jste letos dostala cenu?

Vím, že to bude znít hrozně namyšleně, ale ne. A to proto, že jiný titul s tak silnou ženskou rolí v minulé sezoně Moravské divadlo neuvedlo. Z obou cen mám stejnou radost a stejně si jich cením. Jsem moc ráda, že jsem při slavnostním večeru mohla poděkovat rodičům a příteli za jejich podporu.

* Kdybyste roli nezvládla, sebelepší titul by vám asi nepomohl. Něčím jste musela zaujmout…

Možná věkem. Maryšu obvykle hrají zralé ženy po třicítce. Na začátku, kdy je Maryša mladá a veselá, tak mám výhodu. A taky mám pocit, že tuhle roli hraju fakt srdcem. Slzy na jevišti jsou reálné, po představení bývám smutná.

* Ve vašem životopise stojí, že jste vystudovala konzervatoř a obchodní akademii. Jak to bylo?

Po základní škole jsem se na konzervatoř nedostala a šla jsem na akademii. Rok poté mě na konzervatoř vzali, akademii jsem ale opustit nechtěla, takže jsem studovala obě školy současně. Mezi školami jsem pendlovala od šestnácti na skútru, od osmnácti autem.

* Herectví a čísla k sobě ale nejdou zrovna dohromady.

Já jsem na akademii studovala obor zaměřený na veřejnosprávní činnost. Účetnictví jsme měli jen okrajově.

* Proč jste s akademií nesekla, když jste se dostala na konzervatoř?

Nejenže jsem s akademií nesekla. Ve studiu svého oboru jsem pokračovala, mám titul bakaláře a chtěla bych si ještě dodělat magisterské studium. Beru to jako zadní vrátka. Rozhodně je neplánuji otevírat, ale mám je.

* Kdy jste se rozhodla pro kariéru herečky?

Po maturitách, které jsem dělala týden po sobě. Spolužák z konzervatoře mě doporučil v šumperském divadle, odkud mi jednoho dne zavolali a řekli mi, že by mě vzali. Měla jsem víkend na rozmyšlenou. Sobotu jsem probrečela, ale nakonec jsem to toho šla.

* Měla jste strach, že to nezvládnete?

Bála jsem se života herců, představovala jsem si je jako bohémy, kteří se jen poflakují po barech. Za nedlouho jsem ale zjistila, že moje představa byla přehnaná.

* V Šumperku jste hrála dva roky, jak jste se dostala do Olomouce?

Také na doporučení, a to režiséra Michala Przebindy. Řekl o mně Michalu Tarantovi, který se na mě přijel podívat s Milanem Šotkem. Pak přišla nabídka.

* Spoustu rolí máte před sebou, jakou byste si jednou chtěla zahrát?

Já vysněnou roli nikdy neměla a dnes vím, že to byla chyba. Měla jí být Maryša. Ale to už teď nezměním.

* Je pro herce největší odměnou opravdu potlesk?

Pro mě největší odměnou to, když lidé do divadla přijdou. Že vynaloží svůj čas, váží cestu a peníze.

Vladimír Onderka