Původně se měla uskutečnit už v prosinci, ale musela být odložena kvůli náhlé hospitalizaci jedné ze členek souboru činohry.

Inscenace se dotýká bolestných i radostných okamžiků 20. století v Německu – od druhé světové války přes rozdělení na západní a východní blok až po pád berlínské zdi. V centru příběhu stojí dům, který během desítek let zažil nejrůznější obyvatele, a osudy několika lidí, kteří domem prošli. Se souborem činohry Moravského divadla inscenaci nastudoval mladý režisér David Šiktanc.

Hlavním hrdinou hry je vlastně avantgardní vila na okraji Drážďan. „Patřila židovské rodině, pak prošla arizací, za socialismu ji obývalo několik rodin současně a v závěru se vrací v restituci,“ popsal Šiktanc.

„Skrze tento dům a příběhy lidí, kteří v něm žili a nějakým způsobem si ho nárokují, tušíme za okny celé dvacáté století. Od roku 1935 až po pád berlínské zdi. Formou koláže a skoků v čase postupně oprašujeme vzpomínky a příběhy z minulosti,“ doplnila dramaturgyně Markéta Kočí Machačíková.

Podle režiséra zobrazuje Kámen, jaký důsledek mají velké dějiny na konkrétní lidi v konkrétním prostoru. „Líbí se mi, že je vše podané věcně, bez sentimentu a idealizování. Ukazuje se, jak snadno se zaměňují, přepisují a zcizují lidské osudy,“ upozornil Šiktanc.

Na jevišti se setká pět hereček – Vladimíra Včelná, Naděžda Chroboková-Tomicová, Anna Stropnická, Vlasta Hartlová a Vendula Fialová. Pouze Vladimíra Včelná v roli Withy se však objeví ve všech časových úsecích.

„Hraji tuto postavu v různých obdobích jejího života od mladé dívky po osmdesátnici. Navíc tu nejde o postupný vývoj, v úvodu inscenace je moje postava v důchodovém věku a v následující scéně je o několik desítek let mladší. Inscenace je netradiční tím, že na jevišti všichni zůstáváme přítomní po celou dobu představení, takže zkoušení bylo náročné pro všechny,“ přiblížila Včelná. Jediným zástupcem mužského světa ve hře je postava Wolfganga, tu ztvární Jan Ťoupalík. Podobu scény navrhl Pavel Kodeda, kostýmy pocházejí z dílny Petry Krčmářové.

„Vzhledem k tomu, že se celá hra odehrává v pěti různých časových rovinách mezi lety 1935 a 1993, chtěli jsme, aby kostýmy usnadňovaly orientaci v ději. To se nám snad také podařilo,“ konstatoval režisér. Autorem původní hudby k inscenaci je Ondřej Švandrlík, frontman kapely Nauzea Orchestra.

Vlasta Hradilová