Asi před šesti lety se Naděžda v Ulici objevila jako milenka Stanislava Zindulky a před rokem a půl se vrátila rozčeřit klidné vody. „Tak jsme se s Pavluškou zase potkaly při práci a časem jsme se dostaly do povědomí diváků i jako sestry,“ směje se.

Vzhledem k tomu, jak něžně se se sestrou oslovují, je každému hned jasné, že spolu mají hezký vztah.

„Zůstala pro mě Pavluška.

Ona mi říká Naděnko. Stejně nás oslovovali rodiče a všichni, kdo nás mají rádi. Už to ani jako nějakou zdrobnělinu nevnímám,“ říká Naděžda Chroboková Tomicová.

Přestože jsou sestry, nejsou si obě ženy moc podobné, a i jejich seriálové postavy mají naprosto odlišné charaktery. „Já jsem po tatínkovi, sestra je celá babička, maminka mé maminky.

A co se týče role Simony, tu jí závidím, ale na druhé straně jí jak oblíbenost, tak úspěch přeju.

Opravdu,“ dušuje se herečka. Fakt, že hraje potvoru, bere s nadsázkou a k roli přistupuje jako ke každé jiné: „Vycházím z toho, že žádná postava není jen černá nebo bílá. Vždycky se snažím najít zdůvodnění, proč jedná tak, jak jedná, a hledám v každém i na první pohled špatném charakteru nějaké kladné stránky. Taky Květu jsem před diváky obhajovala, že se jen brání paní Nyklové, ale teď je čím dál zápornější, tak to budu mít dost těžké.“

V SRDCI HAVÍŘOVANKOU

Diváci si sice na fenomén seriálu zvykli, ovšem herce ztotožňovat s rolí bohužel nepřestali. Nějakou tu výtku občas schytá i sympatická paní Naděžda. „Dokonce jedna paní, která kolem mě jela na kole, prudce zastavila, sesedla a řekla mi: Dobrý den, tak vy jste ta zlá! Zeptala jsem se s úlekem, co jsem jí udělala. Ona odpověděla: No, v Ulici! Snažila jsem se jí vysvětlit, že to jen hraju. Chvíli se zamyslela a pak dodala: Tak to asi hrajete moc dobře, ale stejně, když vás vidím, hned to vypínám! Ale musím dodat, že mě zastavuje i spousta lidí, kteří mě chválí,“ směje se herečka, která je momentálně v angažmá v Moravském divadle Olomouc. V tomto městě také žije. Rodinu má trochu z ruky. Maminka a sestra bydlí v Hradci Králové, dcera i syn zase žijí v Praze.

„Je to složitější. V srdci se cítím být stále tou Havířovankou z tvrdé severní Moravy, kde se narodil můj tatínek a kde jsme se sestrou prožily dětství. Mám tam hluboké kořeny a povahu blízkou tomu kraji, i když se možná za léta, co žiju na Hané, trochu změnila. Ale v podstatě si vlastně nemůžu vybrat špatně. Olomouc je krásné město, mí nejbližší žijí v Praze a v Hradci, takže za nimi jezdím, jsem naštěstí velký cestovatel. Kdoví, kde zakotvím,“ uvažuje Naděžda Chroboková-Tomicová.

LÉKAŘI A MUZIKANTKA

Jako malá chtěla být lékařkou a bílému plášti se v životě stejně nevyhnula. Její bývalý manžel je špičkový neurochirurg a syn si také vybral medicínu. „Asi to byla má úcta a obdiv k tomuto povolaní, kterou jsem možná na svého muže přenesla, ještě když jsme byli mladí manželé, měli malou dceru a on se rozhodoval, co bude studovat. Dcera mu pak, jako šestiletá, byla na promoci. A na syna jsem pak po letech tuto lásku a obdiv k medicíně přenesla určitě. Navíc mám mezi lékaři celoživotně hodně přátel,“ vysvětluje herečka. Dcera Kateřina je zase mezinárodně uznávaná varhanice a cembalistka. Po kom podědila hudební nadání? „Hudba je moje láska a odmala jsem k ní vedla také obě děti. Když jsem zjistila, že má Kačenka pro hudbu předpoklady a že by ji ráda studovala, ze všech sil jsem její talent podporovala,“ vzpomíná. Děti už ale odrostly, začaly být soběstačné a role se poněkud obrátily. „Moje děti jsou ke mně, zvlášť teď, když jsou dospělé a mají své rodiny, velmi kritické a neustále mě vyučují a poučují. Beru to. Prostě se stále učím,“ říká se smíchem seriálová Květa a svěřuje se, co všechno s rodinou probírá: „Myslím, že všechno. Jejich i mou práci, úspěchy, neúspěchy, radosti, bolesti, soukromí, zdraví. Vzájemně si radíme a pomáháme. Když to nejde osobně, tak přes mobil. Loni před Vánocemi mi v divadle na generálce hry Kámen prasklo tlusté střevo a já prošla dvěma operacemi. To byla podpora rodiny k nezaplacení,“ uzavírá Naděžda Chroboková Tomicová.

(red)