Tato situační komedie vychází z předpokladu, že se lidé chovají za tmy jinak, než za světla. V domě Brindsleyho Millera vypadnou pojistky v tu nejnevhodnější chvíli. Brindsley očekává návštěvu svého budoucího tchána Malketta a také čeká na důležitou pracovní schůzku s multimilionářem Bambergerem, který si možná zakoupí jeho umělecké sochy. V tento čas vypadnou v domě pojistky a ve tmě dochází k řadě komických situací, když mu domů přijde „řada neočekávaných návštěvníků“.

Hercům zároveň nastává komplikovaná situace, kdy musí na osvětleném jevišti předstírat, že nikoho ze svých hereckých partnerů nevidí. Představitel hlavní postavy Brindsleyho Roman Vencl přiznává: „Největší problém je ten, že nesmíme udržovat oční kontakt s kolegy. Je hodně těžké vyhýbat se pohledu na ostatní herce na jevišti, navíc v případě konverzační komedie. Na škole nám vtloukali do hlavy, že oční kontakt je pro herce na jevišti to nejdůležitější, a tady na tuhle poučku najednou musíme všichni zapomenout.“

Shaffer, ponejvíce známý díky svým hrám Equus a Amadeus, dostal nápad na námět hry při vzpomínce na návštěvu Pekingské opery. „Zaujala ho myšlenka, jak se proměňuje naše chování v okamžiku, kdy nejsme vidět. Zatímco postavy na jevišti tápou ve tmě, divák má možnost sledovat veškeré jejich chování a jednání.“

Na otázku zda Moravské divadlo ví, že Městské divadlo ve Zlíně bude uvádět stejný titul (19. listopadu) se vedoucí oddělení komunikace David Kresta vyjádřil: „V tomto případě šlo o náhodu, navíc Černou komedii nasazuje tuto sezonu také českobudějovické Jihočeské divadlo (premiéra v prosinci). Zřejmě je to dáno novým překladem hry od Pavla Dominika, po kterém sáhlo více divadel v jeden moment. Přece jen jde o jednu z nejpopulárnějších situačních komedií vůbec a na repertoáru Moravského divadla Olomouc se díky tomuto novému překladu objevuje po čtyřech dekádách od prvního a současně posledního uvedení.“

Tereza Harmatová