Dnes a zítra
23.11 (čt) sk. - 10:00

Cyrano z Bergeracu

Byl jsem vždy stínem, co druhým napovídá

GENERÁLNÍ ZKOUŠKA

23.11 (čt) sk. - 19:00

Kouzelná flétna

»  Senioři -30%

Opera ve dvou dějstvích

24.11 (pá) sk. P 19:00

Cyrano z Bergeracu

»  Premiéra

Byl jsem vždy stínem, co druhým napovídá

Naše tipy
23.11 (čt) sk. - 19:00

Kouzelná flétna

»  Senioři -30%

Opera ve dvou dějstvích

6.12 (st) sk. - 19:00

Mistr a Markétka

»  Senioři -30%

Sen končí probuzením nebo smrtí

Pozor!!! Změna programu. Vstupenky zakoupené na původní představení Úplné zatmění zůstávají v platnosti na hru Mistr a Markétka, příp. vracíme vstupné v pokladně MDO do 31.10.2017.


9.12 (so) sk. - 19:00

Bohéma

Opera ve čtyřech dějstvích

6.1 (so) sk. - 16:00

Mistr a Markétka

Sen končí probuzením nebo smrtí

21.1 (ne) sk. - 19:00

Rigoletto

Opera ve třech dějstvích

9.2 (pá) sk. - 19:00

Spartakus

Balet z historie antického Říma

14.2 (st) sk. - 19:00

Petr a Lucie

Lásko, ochraňuj nás v hodině smrti

Dáma s kaméliemi – Nová verze Roberta Balogha

Taneční aktuality.cz, 21.12.2015

Robert Balogh se téměř po celou dobu šéfování olomouckého baletního souboru důsledně věnuje klasickému repertoáru a jemu příbuzných témat vycházejících z klasické literatury a hudby. Občas se vrací i k titulům, které již uváděl dříve a s jinými baletními soubory. Právě La Dame aux Camélias ho snad osudově přitahuje, a proto se k ní, již popáté a vždy s novými úpravami, vrací. Známá byla jeho pražská verze, kterou inscenoval spolu s režisérem Petrem Weiglem v Národním divadle na hudbu Giuseppe Verdiho v úpravě Ladislava Simona.


Zkušený i jistý v dramaturgickém rozhodování je sám v olomouckém souboru šéfchoreografem a nenechá místo jinému hostujícímu umělci. Tím se stává, že soubor je vlastně jednostranně veden. Zůstává sice v technicky poměrně velmi dobré kondici, ale Baloghovi tanečníci by si zasloužili čerstvý vítr a vzruch, aby se naopak zbavili jisté, poněkud zavádějící sebejistoty v rámci zajeté konvenční taneční frazeologie. Měli by být konfrontováni s jiným choreografickým rukopisem, aby vznikla ozdravná „dysbalance“ ve vývoji celého souboru, který se v listopadové premiéře projevil kompaktně, soustředěně.


Dámu s kaméliemi znají snad všichni z románu Alexandra Dumase ml., který zbožňoval Marii Duplessisovou alias Marguerite Gautierovou. Tentokrát Robert Balogh sáhl k výběru adekvátní hudby jejich současníka, Fryderyka Chopina, a také Sergeje Rachmaninova, který spadá do pozdějšího období. Nicméně oba zvolení autoři lépe konvenují danému tématu, mnohem lépe než někdy používaná hudba z opery La traviata Giuseppe Verdiho.


Slavná baletní inscenace Dámy s kaméliemi Johna Neumeiera je naprosto nevymazatelná z paměti těch diváků, kdo mohli zažít živě v jedinečné interpretaci Marcii Haydée, fantastickou stuttgartskou primabalerínu, a Ivana Lišku (premiéra v roce 1978 ve Stuttgartu). V roce 2013 na Zlaté Praze Neumeier promítal i neméně geniální filmovou verzi s těmito vynikajícími tanečníky a velmi pečlivě přednášel o svých tvůrčích postupech i rozboru nejen tanečních, ale i hereckých detailů jednotlivých rolí. Inspirace tímto velkým dílem je u Roberta Balogha patrná. Kdo by odolal velkému vzoru před sebou.


V úvodu prvního jednání uvádí choreograf na scénu hlavní postavy včetně vynikající klavíristky Alice Rajnohové, která téměř bez pauzy doprovází na koncertní křídlo dějové a taneční situace, a to celou dobu přímo na jevišti. Její výkon je bezpochyby umělecky výjimečný i délkou a obsahovou hloubkou Chopinových skladeb. Orchestr ji vlastně jen lehce doprovází pod taktovkou dirigenta Tomáše Hanáka. Jedná se o Preludia č. 12, 13, 15, 17, 20 a 24, Baladu č. 1 a Klavírní koncert č. 1.


V salonu domu zemřelé pařížské kurtizány Marguerite Gautierové probíhá dražba přepychového majetku. Vzrušené vyvolávání je kontrastem k smutné a tragické události, které předcházelo velké romantické drama. Po ostrém střihu se dostáváme do pařížské Opery, kde se sešla v lóžích inscenovaného hlediště smetánka včetně Marguerite doprovázené svým obdivovatelem, vévodou de Giray (Vadim Tsepelev). Během představení Giselle (vzadu na scéně vidíme duet Giselle a vévody Alberta z druhého jednání) se seznámí Armand Duval s Marguerite. Herecké akce jsou poměrně přirozené.


Děj se rozbíhá. Sledujeme ples s velmi exponovanými tanečními páry s velkými zvedačkami a rutinní partneřinou.  Po prvním, krátkém seznámení nechá choreograf Armanda suverénně pohybovat v bytě u Marguerite, jako by byl doma. Teprve počínající vztah bere dost „hákem“ na úkor Dumasova románu. Posléze milenci odjíždějí na venkov a žijí sami pro sebe, milostný vztah se rozvíjí.


Ostře zasáhne otec Armanda, Georges Duval (Jan Kolda). Navštíví Marguerite v jejím apartmá a přesvědčí ji, aby odjela a neopětovala lásku Armandovi. Jeho sestra se má vdávat a vzhledem ke společensky nepřípustnému Armandově vztahu by se dobře situovaní Duvalovi ve svém postavení znemožnili. Nemohli by přece přijmout do rodiny kurtizánu. Marguerite nechá po sobě jen dopis a odjíždí.


Základní příběh drží pohromadě, ale leckdy choreograf pomíjí důležitá fakta, logičnost v detailech a návaznosti scén. Balogh inscenuje neoklasický taneční proud sól, duetů i dobře secvičených párů, sboru. Proč tedy v obsahovém sledu dělá chyby? Proč nepracuje logičtěji a citlivěji s expozicemi a hereckým vývojem postav? V rutinních, dobře postavených duetech chybí procítění a propojení dějového vývoje.


Začíná druhé jednání – orchestr hraje pasáže z Rachmaninovy 2. symfonie, část 1. klavírního koncertu a Elegie č. 1. Armand nechápe, co se stalo, proč Marguerite zmizela. Při následném setkání v Paříži, na roztančeném plese Marguerite uráží. Tančí s novou milenkou Olympií, aby ji potupil, veřejně Marguerite platí za její služby, aby ji ponížil před vévodou de Giray.


Všichni kolem tančí a tančí, jako by se skoro nic nestalo. Postavě vévody de Giray dává Balogh v inscenaci větší důraz, naopak z Armanda dělá nestálého a rozpačitého floutka. Marguerite má již velmi chatrné zdraví. Její nemoc se stále zhoršuje. Záchvaty kašle jsou zlé, a přesto – jakoby nic – si zatančí s Armandem pěkný duet. Armand odchází. Opuštěná, smutná a nemocná Marguerite zůstává sama. Bez zvláštní dramatické gradace přímočaře klesá na zem a umírá.


V inscenaci je pomíjena tragičnost postav. Japonka Yui Kyotani, výborná tanečnice, je technicky suverénní. Snaží se citlivě i expresivně vyjádřit, a jak nejvíc může, nahrazuje, co není v choreografii logicky dotaženo. Chvílemi se zdá, že celou inscenaci táhne opravdu sama. Antonín Blahuta je sice dobrý tanečník, ale nepřirozeně přehrává. Na romantického hrdinu herecky nestačí.


Kostýmy Romana Šolce i scéna Eduarda Přikryla snad vyhověly všem požadavkům. Přes mnohé nedotaženosti i baletní klišé se jedná o poměrně vyrovnané představení. Díky výjimečnému sólovému i koncertnímu výkonu výše zmiňované Alice Rajnohové bude inscenace jistě dobře navštěvovaná.


Marcela Benoniová 

Psáno z premiéry 13. listopadu 2015, Moravské divadlo Olomouc.


4.1.2016