Jakou hru jste v Moravském divadle viděl naposledy a líbila se vám?

Naposledy jsem byl na Three4Dance (baletní představení Petrušky, Zrcadlení a Bolera od tří choreografů, pozn. red.). Spojení tří her do jedné inscenace bylo zajímavé. Divákovi to přináší širší vhled do současné podoby baletu, kdy může vidět práci tří různých choreografů, což hodnotím pozitivně. A z činohry? To jsem asi před měsícem, dvěma, viděl hru Central Park West. Byla to povedená konverzační komedie.

Vsadil byste do budoucna třeba právě na komedie?

Ono nejde dělat jen komedie, které jsou sice divácky vděčné, ale pro soubor nejsou vždy až tak zajímavé. Aby soubory dobře pracovaly, čas od času by měly zkusit i nějaké náročnější věci. Je potřeba najít balanc. Pokud je to divadlo, které má zastupovat službu v rámci kraje, tak nemůže dělat jen populární žánr, který je pro komerční divadla, ale musí obsáhnout celou šíři spektra, kterou divadlo nabízí.

Jak si stojí Moravské divadlo Olomouc?

Nerad bych se pouštěl do hodnocení dřív, než si o tom promluvím s lidmi z divadla. Mám totiž stále spíš pohled zvenčí. Takže bych byl rád, abych si názor udělal po setkání se současným panem ředitelem, uměleckými šéfy a s lidmi z divadla. A až pak bych rád víc prezentoval to, co budu nebo nebudu dělat.

Přesto, s nějakými nápady jste před odbornou komisi a olomoucké radní přece předstoupil.

Nápadů mám celou řadu. Jednak je to snaha otevřít divadlo více veřejnosti. Což znamená, že by divadlo mělo více ovlivňovat každodenní život měšťanů i těch, kteří běžně do divadla nechodí. Toho lze docílit třeba skrze specifické projekty. Například?

Představení na neobvyklých místech. Mělo by se však jednat o exkluzivní záležitosti. O takové třešničky na dortu, které mohou přivést do divadla nového diváka. Tím nejdůležitějším nadále zůstane kvalitně vybudovaný dramaturgický plán kamenného divadla, které bude přinášet celou šíři spektra současného divadla. V klasickém repertoáru by se měl objevovat mix klasických a soudobých her, ve kterých se může objevit i zapojení některých současných scénických a dramatických postupů. Není ale možné si představit, že teď přijde Gerneš a do dvou let se z Moravského divadla stane něco, co je pro běžného diváka nepochopitelné a vzdálené. Myslím si, že to není vhodné, ale na druhou stranu divadlo zase ani nemůže zůstat zakonzervováno. Je potřeba přinášet nové prvky a nové impulsy.

Co přesně znamená otevřít víc divadlo veřejnosti?

Jsou to právě projekty, o kterých jsem mluvil. Aby divák měl pocit, že divadlo není instituce, do které jde jednou za půl roku, ale že je to alternativa pro každodenní večerní program. Mohou to být prohlídky zákulisí, malé formy, které budou mimo divadlo. Myslím si, že v Olomouci je potenciál pro spolupráci s ostatními divadly. Ale to jsou všechno vize, které nepůjdou ze dne na den a před jejich realizací je nutné zapracovat je do reálného rámce. Nicméně jít do divadla by mělo zůstat svátkem a mělo by to mít nějakou úroveň, ale zároveň by to lidé měli brát tak, že to pro ně není nic nedostupného. Měli by mít v paměti, že divadlo s nimi ve městě žije.

Uplynul týden od okamžiku, kdy jste se dozvěděl, že se stanete novým ředitelem Moravského divadla Olomouc. Jak se vám změnil život?

Je to hektické. Musím nějakým způsobem připravit můj odchod z Mikulova, do toho člověk myslí na to, co bude od 1. října. Čas teď běží strašně rychle a mám pocit, že od minulého týdne se stalo hrozně moc věcí. Ale asi je to dočasné, než si všechno sedne. Zároveň se snažit co nejvíc dostat do hlubšího vhledu do divadla. Abych mohl rychle navázat na to, co dnes funguje. Tento týden se potkám s představiteli města, pak bych se rád sešel se stávajícím ředitelem panem Hekelou a pak se všemi uměleckými šéfy a dalšími lidmi z divadla.

Podle našich informací měl výběrové řízení vyhrát někdo jiný. Věděl jste o zákulisních tazích, doneslo se k vám něco?

Je možné, že nějaké zákulisní tlaky byly. Na druhou stranu, ono by vlastně bylo zvláštní, kdyby kolem tak velké a významné instituce žádné nebyly. Myslím si, že to k tomu patří.

Ředitelů kamenných divadel, kterým je pod třicet, asi moc není…

To opravdu ne, ale mám pocit, že je to teď trend, že se v divadlech, a nejenom tam, střídají generace. Do vedoucích funkcí se tak dostávají lidé okolo třicítky. Je to vývoj, který tak asi má být, a až čas ukáže, jestli to bylo dobře. V Olomouci nakonec nemusíme chodit daleko. I Moravská filharmonie má v čele nového ředitele, který je třicátníkem.

A jak do vašeho životopisu zapadá to, že jste hrál několik let závodně hokej za Jestřáby Prostějov?

Zdá se mi, že už je to hrozně dávno. Hokej byl pro mě velká zkušenost, dostal mne mnohem dřív do světa dospělých. Člověk tam zažije svoje křivdy, něco za něco, a někdy jen dřina nestačí, ale to všechno člověka svým způsobem zoceluje. A co si budeme povídat, zase tak dobrý hokejista jsem nebyl.

Petra Pášová