Letošní defilé oceněných bylo pestré co do generací, národností i žánrů. Vedle herečky Aleny Vránové, která převzala cenu za celoživotní mistrovství v činohře a jíž se jako jediné tleskalo vestoje, se ocitl i rocker Josef Vojtek, zpěvák skupiny Kabát, oceněný za dvojroli v muzikálu Mefisto. „Je velká čest stát na pódiu Národního divadla, kam bych se s kapelou nikdy nedostal,“ konstatoval Vojtek, který vzápětí pobavil hlediště i moderátory žádostí, zda by mu červenou Thálii nemohli vyměnit za zelenou.

Cenu Thálie získal i slovenský herec Milan Kňažko, který ale celovečerní roli v monodramatu Shylock v pražském Divadle Na Jezerce hraje celou v češtině, japonská baletka Yui Kyotani, působící v Olomouci, či miláček ostravského operního publika, rakouský tenorista Thomas Weinhappel. I divadlo se globalizuje a v domácích souborech vytvářejí zahraniční umělci zdravou konkurenci.

Žánrově se v ocenění dostalo vedle činohry, opery a baletu letos i na pantomimu, operetu, v celoživotním mistrovství i na loutky, Zvláštní cenu Kolegia dostal zakladatel a principál Studia Ypsilon Jan Schmid. Z osmi ocenění za loňský mimořádný výkon většina putovala mimo Prahu. Dvě do brněnského a dvě do ostravského Národního divadla, jedna do Olomouce. Letos poprvé v historii Thálií zůstalo bez hlavní nominace pražské Národní divadlo.

Opět se děkovalo Herecké asociaci, režisérům, kolegům i rodině. Ale i těm, bez nichž by umělci na ceny nedosáhli. Mim Radim Vizváry děkoval „svému pantomimickému tátovi“ Borisi Hybnerovi, Marcela Martiníková, oceněná za celoživotní baletní mistrovství, Pavlu Šmokovi, Jan Schmid bratrům Radokovým, kteří stáli na počátku jeho divadelní dráhy.

Medvecká a Cina bavili publikum

Po jedenácti letech, kdy slavnostní večer uváděl herec Antonín Procházka, se této role ujali Taťjana Medvecká a Jan Cina. Zvládli ji se ctí, hlavně díky Medvecké, kterou Cina nazval gejzírem pozitivní energie, jíž štědře napájela celý večer. Jejich mezigenerační jiskření bavilo publikum tak, že tleskalo téměř po každé větě. Oba se od počátku s chutí naváželi do divadelních kritiků, přitom ale citace z kritik tvořily devadesát procent jejich scénáře.

Někdy jich bylo až příliš, zvláště když výběr z recenzí museli vyslechnout i umělci ocenění za celoživotní mistrovství, místo aby se jim ponechal větší prostor pro živé vystoupení. Jediná Alena Vránová se vtipně dala na pochod z jeviště, ale neuspěla. I ona musela vyslechnout předpřipravené a stereotypní laudatio.

Příjemným oživením jeviště byla malovaná opona od Jiřího Suchého, jenž vystřídal po léta s Tháliemi spolupracujícího Adolfa Borna, i dívčí hudební trio, zatímco baletní vstupy působily jen jako výplň mezi udílením cen. Nepříliš vtipně vyzněla i hraná rvačka mezi laureátkou Ceny pro mladého umělce Veronikou Lazorčákovou a moderátorem Janem Cinou.

Prezident Herecké asociace Jiří Hromada přednesl úvahu o měřitelnosti uměleckých výkonů, ale on i moderátoři zapomněli na to, že Ceny Thálie se každoročně udílejí ve znamení Světového dne divadla. Ten letošní, již pětapadesátý, připadá na dnešní pondělí a tradiční poselství k němu napsala francouzská herečka Isabelle Huppertová. „Divadlo je silné, odolává, přežije všechno, války, cenzuru, nedostatek peněz,“ píše v něm. 

Radmila Hrdinová