Dnes a zítra
26.5 (ne) sk. - 14:00

Hledání Ingmara Bergmana

DIVADELNÍ FLORA - prodej vstupenek od 15. 4. 2019 od 9:00 hod.

26.5 (ne) sk. - 19:00

Plechový bubínek

Berliner Ensemble

DIVADELNÍ FLORA - prodej vstupenek od 15. 4. 2019 od 9:00 hod.

Naše tipy
2.6 (ne) sk. OPP 14:00

Princezna ze mlejna

Divadlo Pegas Praha

8.6 (so) sk. - 19:00

Kouzelná flétna

»  Derniéra

Opera ve dvou dějstvích

14.6 (pá) sk. - 19:00

Země úsměvů

»  Senioři -30%

Romantická opereta ve třech dějstvích

18.6 (út) sk. B 19:00

Její pastorkyňa

»  Senioři -30%

Opera ve třech dějstvích

20.6 (čt) sk. - 19:00

Koncert pro dobrou věc

V rámci koncertu bude probíhat sbírka pro Hospic na Svatém Kopečku

Bajadéra – malý krok pro lidstvo, velký krok pro olomoucký balet

Divá báze.cz, 13.4.2019

Michal Štípa nastudoval romantický balet Bajadéra necelé tři měsíce po svém nástupu do funkce šéfa baletu Moravského divadla. Titul měl premiéru 22. března 2019 a v kontextu této regionální scény se jedná o úspěšné vykročení souboru v čele se Štípou směrem k nové éře, kterou mnozí netrpělivě vyhlíží. La Bayadère, již zkomponoval Ludwig Minkus, měla premiéru roku 1877 v Mariinském divadle v Petrohradu v choreografii Maria Petipy. Patří k titulům romantického baletního odkazu založeným na sérii divertissement prezentujících techniku tanečníků a uspokojujícím touhu po nadpřirozenu a orientu, pro období romantismu typickou. Na tuzemských jevištích se však Bajadéra roztančila pouze třikrát – v Brně, Praze a nyní v Olomouci.


Michal Štípa (zčásti kvůli nedostatku tanečníků, jak sám uvádí) provedl v libretu a partituře škrty. Zkrátil ji právě o řadu divertissement a nadbytečných tanečních výstupů, čímž tento baletní titul zpřístupnil dnešnímu diváku. Hlavní důraz prvního jednání byl kladen na narativní linii libreta, jež bylo vyprávěno skrze množství pantomimických výstupů. Ty však zacházely s mechanickými pohyby tradiční, dnes již vyprázdněné baletní pantomimy bez větších pokusů o její zcivilnění a herecké procítění, kvůli čemuž tyto scény mnohdy vyznívaly nepochopitelně, křečovitě či úsměvně. Nadčasové téma tragické lásky a milostného trojúhelníku v podobě vztahu chrámové tanečnice Nikie a vojevůdce Solora, jenž zhatí bohatá Gamzatti a velekněz Bráhman se tak nepodařilo srozumitelně zprostředkovat. Druhé jednání mělo tradičně abstraktní charakter Solorových vidin vystupujících z opiového omámení. Tento ballet-blanc se zároveň stal jedinou náplní druhého jednání, jelikož se Štípa uchýlil k otevřenému konci a nezařadil Solorovo „probuzení do reality“, které obvykle končí jeho sňatkem s Gamzatti.


Na úrovni výrazu, ale především na úrovni taneční techniky skvěle obstály sólistky Moravského divadla, Emily-Joy Smith v roli Nikie a Yui Kyotani v roli Gamzatti. Příjemným překvapením večera však byl přizvaný sólista Guido Sarno, jehož výkon výrazně převýšil vše, co jsem na sledovaném jevišti v provedení mužských sólistů dosud viděla. Výkony sboru a demi-sól byly nevyvážené a zejména v druhém jednání se na nich podepsala viditelná únava. Není se však co divit. Nároky, jež Bajadéra klade na počet tanečníků na scéně způsobilo, že celý soubor, a to hlavně tanečnice, po celou dobu představení de facto neopustil jeviště. Dirigent nadto často zvolil příliš rychlé tempo, které nerespektovalo potřeby choreografie a tanečníků.


Orientální stylizace pohybu se projevovala zejména v lomených „egyptských“ polohách paží a port de bras a rovněž kostýmy zachovávaly inspiraci orientem zahrnující zdobené baleríny, indické kalhoty, turbany i odhalená bříška tanečnic. Tvůrcem kostýmů i scény je Aleš Valášek, jenž s Michalem Štípou a light designerem Martinem Špetlíkem spolupracoval již na inscenaci Don Quijote pro Národní divadlo moravskoslezské. Hlavní přínos olomoucké Bajadéry spočívá právě v progresivní scénografické práci, která plně respektuje, pro potřeby souboru nedostatečnou, velikost scény. Jeviště Moravského divadla Olomouc zažilo doslova revoluci a vyměnilo s baletem dosud spjaté kašírované i malované kulisové dekorace za light design a současnou scénografii. Ta sestávala převážně z železných opon a portálů s výřezy orientálních vzorů, které nápaditě a pro účely baletu funkčně členily prostor jeviště. Je zřejmé, že balet Bajadéra tvůrcům nemohl poskytnout tolik kreativního materiálu a prostoru, jako jim nabídl Don Quijote. Avšak vezmeme-li v úvahu, že Štípa titul „zdědil“ po bývalém šéfovi souboru Robertu Baloghovi, a nejedná se tudíž o jeho vlastní uměleckou volbu, je zřejmé, že se tvůrci snažili potenciál baletu La Bayadére využít až do krajnosti, aniž by z něj učinili ryze autorské dílo či narušili tradici jeho romantického odkazu.


Hned první premiéra pod vedením nového šéfa baletu se vyznačuje vyšší kvalitou oproti předchozímu standardu souboru. A to nejen v rostoucí čistotě a preciznosti technické práce tanečníků, ale zejména ve scénickém, dramaturgickém a obecně inscenačním řešení. Není pochyb, že s Michalem Štípou přišla nová energie, nové kontakty i disciplína. Premiérou Bajadéry soubor učinil velký posun vpřed, ovšem jedná se stále o krok první a nezbývá než se těšit na kroky další v příští sezoně, která je již zcela v rukou Michala Štípy.


Tereza Richterová



15.4.2019