Voda neteče a výtah dělá problémy. Podobnou situaci by snad ani nešlo vykreslit originálněji, než se to povedlo v Arabské noci. Dílo současného německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga nás s neuvěřitelnou lehkostí přenáší z desátého patra věžáku do arabských končin. Přitom se zdá, že tyto vzdálené krajiny zůstávají pouhým snem, který se zdá na jevišti.

Začátek se nese v poněkud mystické atmosféře. Pódium se za doprovodu tajemné hudby pomalu nasvěcuje až do lehkého přítmí. Spatřujeme pět skleněných kvádrů, do každého z nich je uzavřena jedna z postav.

Úkol dosti nesnadný, představitelé se s ním však poprali obdivuhodně. Omezenou dimenzi využili jako místo pro znamenité výkony. Ať už se mluví o hereckém provedení nebo zarážejících gymnastických kouscích. Pozvolnost a klid brzy doplní narůstající vášeň a zápal, které postavy začínají pociťovat.

Představení nabírá nových rozměrů, jakmile se postavy dostávají z boxů ven. Stáváme se  svědky zajímavých střetů a událostí. Netušíme, jak přesně se věci vlastně mají, natož jaké mohou najít vyústění.

Co ve skutečnosti zrovna probíhá, se dovídáme zejména z úst samotných postav. Našim zrakům se odhaluje pouze jistá část děje, jako bychom na vše pohlíželi přes jemný závěs. Zatímco v mnohém jsme nuceni užívat vlastní fantazie, ocitáme se i v myslích všech pěti osob zároveň. Každá z nich projevuje své pocity, a ty se postupně pospojují do jakési mozaiky.

Místy se v příběhu prolíná mírná absurdita. I přes schizofrenní prostředí tím hra dokázala vyloudit úsměv na tvářích některých diváků. Jiní jeviště sledovali se zatajeným dechem.

Jednou z předností inscenace jsou kulisy. Vše, co na jevišti spatřujeme, dodává dramatu na ojedinělé atmosféře. Kromě originality se setkáváme i s jakýmsi propojením složitého a stylizovaného.

Kostýmy jsou skromné a neokázalé, přičemž zjišťujeme, že postavy jsou vpravdě oděny odlišně než jejich představitelé. I rekvizity mají význam jiný, než by se zdálo. Místy je na pódiu vůbec nespatříme a  přece přítomny jsou.

Moravské divadlo Olomouc s Arabskou nocí zariskovalo. Návštěvníci se setkávají s dosud neznámým a někteří takovou modernitu přijímají rozpačitě. Naopak jiní opouštějí představení plní nadšení. Přesto se v jednom tito lidé neliší – na všechny drama nějakým způsobem hluboce zapůsobilo.

Jana Kumherová