Drama vášně a smrti v Moravském divadle

recenze, Právo 9.6.2012 - Zeptejte se mne na překvapivou událost končící divadelní sezóny, odpovím bez zaváhání Krvavá svatba Federika Garcíi Lorky v režii Michala Langa v olomouckém Moravském divadle.


Dobrá kondice divadla se pozná už podle programů k jeho inscenacím. Skladbu toho ke Krvavé svatbě má na svědomí dramaturg Milan Šotek a (pře)hodnoceními do něho přispěli Roman Sikora nebo Václav Königsmark – neotřelými pohledy na španělského dramatika, kterého zabili Frankovi falangisté, a pro jeho jinakost ho neměl rád ani Luis Bunuel. To García Lorkovi věnoval surrealistický film Andaluský pes!

Krvavě slovy, ne činy

Michal Lang se odvážně rozhodl rezignovat na flamencovou zběsilost inscenací posledních let, pozoruhodné byly Deákova v Ostravě, a ještě víc Tarantova v Českých Budějovicích. Žádná ale samozřejmě nemohla překonat inspiraci: slavnou filmovou verzi Carlose Saury (1981) v choreografii a provedení souboru Antonia Gadéze.


Drama Garcíi Lorky od Honzlova prvního uvedení po válce je přece silné ve slově a v autorově nenapodobitelném vsouvání lyrických metafor do epického příběhu, v Krvavé svatbě navíc umocněného i na Moravě známými iniciačními obřady, na svatbě například čepením. A tak postavil Lang Krvavou svatbu na tvorbě obrazivých dějů v domě Leonardově, Nevěstině a v remízku skalnaté noční krajiny. A dialogem Luny, Smrti a Dřevorubců ji odkázal říši poezie. Prolnutí pře lidí s údělem božstev inscenaci vévodí.


Metaforičností obdařil režisér Krvavou svatbu. Vlastní hudební part Španělsko příliš nepřipomíná, vhodně však doprovází příběh nezkrotné vášně představený mimo jeho teritorium. Ve volbě kontrastu černé a bílé – nevinnosti, smrti – zůstaly identifikačním znakem Iberského poloostrova kostýmy Tomáše Kypty na rustikální scéně Milana Davida.

Být u té proměny

Krásně zraje olomoucký herecký soubor. Bolest tradicemi spoutané země vedou příběhem Naděžda Chroboková-Tomicová a Ivana Plíhalová (Matka a Tchýně). Jejich kontrastem jsou nenaplněnou láskou posedlí, a velkou škálu erotizujících prožitků symbolizující Lenka Kočišová a Ivan Dejmal (Nevěsta, Leonardo).
Narůstající hořkost a zatrpklost zastupují zklamaní nebo podvádění Leonardova žena, Ženich a Služka (Klára Klepáčková, Jiří Suchý z Tábora, Tereza Richtrová). Moravské divadlo má vývozní inscenaci, třešinku na dortu, který si vedení a činoherní soubor mohou nadělit k odvaze, s jakou se pustily do zápasu o výraznější tvář.


Hodnocení: 85 %


Jiří P. Kříž



11.6.2012