Sólista opery a operety Moravského divadla JAKUB ROUSEK získal Cenu Olomouckého kraje za výjimečný počin roku 2018 v oblasti hudby

Jaká byla vaše první reakce, když jste se o ocenění dozvěděl, a co pro vás toto ocenění znamená?

Ocenění mi samozřejmě udělalo velkou radost, hlavně je to pro mě zpětná vazba, že tu svoji profesi nedělám snad tak úplně špatně. A zároveň je to pro mne závazek, abych i nadále dělal divákům jen radost a nezklamal je.

Připisujete toto ocenění nějaké konkrétní roli, kterou jste ztvárnil v Moravském divadle?

Myslím, že širší nominace na Cenu Thálie za roli Manolia v Řeckých pašijích tomu také asi pomohla, ale těch hlavních a těžkých rolí zpívám teď poměrně hodně a jsem za to moc rád.

Za poslední dva roky jste dostal hned několik pěveckých a hereckých výzev – Řecké pašije, Ernani, Její pastorkyňa… Když se ohlédnete zpátky, která z těchto inscenací byla pro vás výzvou největší a která postava je vám nejbližší?

Bližší jsou mi spíše české opery, hlavně Janáček a Martinů, a já měl obrovské štěstí, že zrovna v tomto období jsem se zrovna s těmito skladateli potkal. Samozřejmě Ernani je také krásná role a těžká role, ale Laca a Manolios jsou prostě srdcovky.

Když jsme u výzev, máte před sebou ještě nějakou vysněnou, nějaký pomyslný pěvecký Mount Everest, který byste rád zdolal?

Mount Everest byl bezesporu Kalaf v Turandot a Antikrist v Pádu Antikrista, ale přežil jsem. Přál jsem si zazpívat si Kalafa, Cania i Turiddu a to už se mi splnilo. Snad se mi splní ještě Manrico ve Verdiho Trubadůrovi či Radames v Aidě a třeba se potkám i s Janáčkovou Káťou Kabanovou, ale to je ve hvězdách.

David Kresta
oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc