Dnes a zítra

nehraje se...

Naše tipy
30.9 (ne) sk. - 19:00

Robin Hood

»  30% sleva

Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není

3.10 (st) sk. ST 19:00

Nebezpečné známosti

»  30% sleva

Je to silnější než já

25.10 (čt) sk. - 19:00

Vzpoura nevěst

Láska je láska, ale řízek je řízek!

5.11 (po) sk. - 19:00

Kouzelná flétna

Opera ve dvou dějstvích

14.11 (st) sk. ST 19:00

Ernani

Lyrické drama o čtyřech jednáních

22.12 (so) sk. - 19:00

Louskáček

Baletní pohádkový příběh

30.12 (ne) sk. - 17:00

Othello

Vojevůdce, který podlehl žárlivosti

Významné životní jubileum slaví HANA LANČÍKOVÁ, dlouholetá členka olomoucké činohry

Významné životní jubileum slaví HANA LANČÍKOVÁ, dlouholetá členka olomoucké činohry Dnes slaví významné životní jubileum HANA LANČÍKOVÁ, herečka, která v olomoucké činohře strávila čtyři dekády a ztvárnila zde více než sto padesát rolí. Zahrála si také ve filmu a televizi, významnou roli měla v Jakubiskově Tisícročné včele. Moravskému divadlu zůstala věrná i po odchodu do důchodu a pravidelně navštěvuje premiérová představení. Více v našem rozhovoru.


Jaké byly začátky v Olomouci?

Souboru šéfoval Jiří Svoboda, přísný, ale dobrý šéf a režisér. Pro mě jako začínající herečku bylo dobré, že v té době zde režírovala řada významných československých režisérů. Debutovala jsem rolí Jakatěriny v inscenaci Anna Karenina, kterou dělal pan Jaromír Pleskot. O rok později jsme v československé premiéře uvedli Konec masopustu v režii Otomara Krejči. To byla zajímavá situace, protože Krejča to původně dělat nesměl, pak to zase povolili, byly kolem toho šachy… V sedmdesátých letech byl šéfem Jiří Fréhar, s tím jsme nastudovali řadu krásných inscenací. 


Když už jsme zmínili režisérské osobnosti, pojďme ještě vzpomenout na herecké partnery…

Ráda vzpomínám na Jardu Švehlíka a jeho bratra Lojzu, na Boříka Procházku, Čestmíra Gebouského, Petra Pelzra… Z hereček určitě zmíním skvělou Danu Richterovou, která byl po roce 1968 perzekuovaná a nesmělo se o ní psát. Dále Miluši Hradskou a Miladu Procházkovou. Vzpomínala bych dlouho, v Olomouci se sešla velká řada hereckých osobností. 



Marija, 1965

Jsou v tom dlouhém seznamu vašich rolí některé, které se dají označit za srdcové či osudové?

V začátcích to byla Markéta z Paničky z venkova od Williama Wycherleyho v režii Jaromíra Pleskota. Byla to taková poměrně pikantní hra a u diváků měla velký úspěch. Dále Nevěsta v Llorcově Krvavé svatbě, kterou režíroval Miloš Horanský, a Laurencie ve Fuente Ovejuně, tuto inscenaci jsme dělali jako vysloveně protestní v roce 1968. Zažila jsem řadu krásných rolí za šéfování Jiřího Fréhara.



Panička z venkova, 1964  

Zahrála jste si také v televizi a ve filmu, určitě musím zmínit výraznou roli Želky v Tisícročné včele. Jak vás režisér Juraj Jakubisko objevil?

To bylo právě díky Studiu Forum. Myslím, že jsme tehdy hráli Orla o dvou hlavách. Jakubisko v té době natáčel v Olmě nějaký krátký reklamní film, protože měl zákaz točit celovečerní filmy. Protože se znal s režisérem Ivanem Balaďou, přišel se podívat na naše představení. Když pak už směl točit, pozval mě na kamerové zkoušky a vyšlo to. Želka byla životní láska starého Pichandy, kterého hrál Jozef Króner, skvělý herec a laskavý kolega. První klapka byla v Trstené, ve sněhu a bosa jsme sbírala hřiby. Práce s Jurajem Jakubiskem byla mimořádná. Jsem ráda, že jsem měla možnost hrát v nejkrásnějším slovenském filmu, jak se o Tisícročné včele říká. 

Naposledy jste se představila v roce 2000 v inscenaci Stříbrný vítr. Jaký byl odchod do hereckého důchodu, pociťovala jste abstinenční příznaky?

Mně se moc stýskalo, protože jsem olomoucké divadlo považovala za svůj druhý domov. Zažila jsem tu chvíle krásné i problematické, ale byla jsem tu ráda a divadlo mi moc chybělo. 


Navštěvujete Moravské divadlo nadále jako divák? Pokud ano, co vás v poslední době zaujalo?

Ano, chodím na premiéry. Moc se mi například líbilo nastudování hry Jméno v režii Petra Veselého, je to moc dobrá komedie. Já mám tento žánr ráda. Na začátku své herecké dráhy jsem si myslela, že jsou mi bližší tragédie, ale postupně jsem zjistila, že mám ráda i humor a smích. Jinak jsem jako divák hodně kritická a už si bohužel neumím užít divadlo tak, jako když jsem byla mladá a byla z každé inscenace celá pryč. Přála bych si, aby se dělalo méně dramatizací románů, nemám je moc v oblibě a myslím si, že existuje a vzniká spousta dobrých divadelních her, které stojí za uvedení. 



David Kresta
oddělení komunikace
Moravské divadlo Olomouc



5.7.2018