Markéta Lazarová - divácký ohlas

Vážené dámy, Vážení pánové, Vaše představení Markéty Lazarové je závanem čerstvého vzduchu na české divadelní scéně. Ožívá v něm nádherná hravost, kterou jsme tak obdivovali u slovenských souborů na Divadelní Floře a která je bezesporu i v možnostech Vašeho souboru.


Marnost vzpoury pro staré křivdy, živelný přístup k životu v konfliktu se strnulostí životních schémat, neodstranitelná lidská potřeba naplnění základního smyslu života, to vše ve Vašm podání vyznívá čistě jako křištál.


Epičnost příběhu dokresluje účelně vytvořená scéna s konstrukcemi zlovolně předznamenávajícími neblahý osud Kozlíkova rodu. Kostýmy naznačují dobu a prostředí. Vkusná hudba, texty písní i zpěv zjemňují atmosféru. Osvětlení dokresluje šerosvitnost děje. Cílevědomé režijní vedení dává představení celistvost a spád. Jazykové podání je oslavou nádhery pokladu národního jazyka.


Mužská domýšlivost zaujatá svým bojem pro boj samý, už dávno neví, proč tak činí a působí jen zhoubu. Pan Vrána svou rozhodností vtiskl ten správný rozměr roli Kozlíka a povýšil ji z pouhého zemanského "lapky" na "zemského škůdce", hodného trestu krále. Role Lazara  byla s pozoruhodnou kreativitou podána panem Krejčím, neboť dokázal přesně vyjádřit pocity stárnoucího muže, jehož svět zrazuje na každém kroku a nakonec ho zbavuje i jeho představy vykoupení se z hříchů v podobě oběti Markéty řeholnímu životu. Ztvárnění Mikuláše v podání pana Kubese vysoce převyšuje průměr a role mu umožnila rozehrát přemnoho z jeho rejstříku hereckého umění. Jeho Mikoláš je ten správně živelný chlapík, kterého však ani jeho láska nedokáže vykoupit z propasti osudu.


Pokorný přístup tří žen nakonec symbolizuje pokračování života. Abatyše v podání paní Plíhalové ztělesňuje víru. Její nádherně zazpívané vyznání je symbolickou nití celého příběhu. Kateřina v podání paní Chrobokové zobrazuje mateřskou lásku, těžce zkoušenou životem s mužem, kterému se neustále podrobovala a za jehož provinění platí neúměrnou cenu. Markéta slečny Klepáčkové dává naději v kontinuitu nepřemožitelného života přes všechna příkoří a utrpení. Její jemný, tichý úsměv zjemňuje šílenství okolního světa nadějí na malého tvorečka, jenž vykoupí omyly svého rodu. Lze jistě pokračovat ve výčtu dalších rolí - ať je to zoufalý hrabě, nešťastník Kristián, jedinečný Pivo, "čertice" Alexandra či prakticky uvažující Reiner, ale to by bylo jen vyjádřením oné skutečnosti, že úspěch představení byl dílem všech, kdož se na něm podíleli.


Toto skvělé nastudování bude bezesporu branou k dalším úspěchům Vaší scény.


S pozdravem
Milan Košťál
Olomouc-Radíkov




30.5.2011