David Drábek

Vykřičené domy

Divadlo v Dlouhé





Režie: Adam Svozil, Kristýna Kosová
Výprava: Petr Vítek
Účinkují:
Jan Vondráček, Helena Dvořáková, Klára Sedláčková-Oltová, Jiří Wohanka, Tomáš Borůvka

Ve svém rozhlasovém debutu z roku 2006 líčí David Drábek příběh vyhaslé televizní hvězdy Andrey přežívající v samotě opršelého satelitu a dlouhodobě nezaměstnaného padesátníka Jiřího, který je přijat na místo její hospodyně. Komorní tragikomedie pro  vypravěče, dvě postavy a celou kupu báječných mluvících předmětů pojednává o těžkostech, jež nás v dnešní uspěchané a materialistické době potkají, když hledáme pochopení a útočiště. Hra se sociálně kritickým drápkem balancuje na hranici dojemnosti a kýče natolik šikovně, že získala v roce 2008 ocenění festivalu Prix Bohemia Radio.
V inscenaci na pomezí rozhlasu a divadla vystoupí známé tváře Divadla v  Dlouhé: Helena Dvořáková, Jan Vondráček, Klára Sedláčková-Oltová, Jiří Wohanka a Tomáš Borůvka. Režie se zhostil tandem studentů DAMU: Kristýna Kosová a Adam Svozil. Výprava byla svěřena do rukou posluchače scénografie Petra Vítka.

Délka představení: 1 hod. 10 min., poté následuje v sále Moravského divadla beseda s režisérem Davidem Drábkem.


David Drábek (* 18. června 1970) je český dramatik a režisér. Vyrostl v malém východočeském městečku Týništi nad Orlicí. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval obor filmová a divadelní věda. Ještě v době univerzitních studií založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy. V letech 1996 - 2001 pracoval jako dramaturg činohry Moravského divadla v Olomouci. V letech 2001 - 2003 vedl nově vzniklou alternativní scénu Hořící dům. Od sezóny 2008/2009 je David Drábek uměleckým šéfem Klicperova divadla v Hradci Králové, neštítí se však spolupráce s jakýmkoliv divadelním domem (např. ND). Drábek je svou dramatickou tvorbou řazen mezi přední autory polistopadové éry. Jeho tragikomické hry mají epizodický charakter, formálně nachází inspiraci v kabaretu a bulvárních žánrech. Mezi nejznámější díla autora patří Akvabely (2003), Náměstí bratří Mašínů (2007), Jedlíci čokolády (2011) a rozhlasová hra Koule (2011), která se stala želízkem v ohni nejednoho mediálního filuty toužícího po skandálu. Drábkovy texty ironicky a satiricky popisují českou soudobou společnost (její materialismus, rasismus, sexismus, xenofobii, nacionalismus, žalostně nízkou mediální gramotnost, konformismus, lhostejnost a klinický negativismus a tak podobně). Velikým zdrojem inspirace je pro něj popkultura, již čerpá zejména z televize a filmu nebo také z Youtube.com.