Stavitel Solness

Hostem pardubického divadla byla v pátek činohra Moravského divadla Olomouc. Divákům se představila hrou Henrika Ibsena Stavitel Solness, ve které titulní úlohu ztvárnil člen pardubického souboru Josef Vrána. Režisérem inscenace pak byl pardubickým divákům dobře známý Michael Tarant.

Ač ani ve Staviteli Solnessovi neopustil Henrik Ibsen půdorys realisticky vedeného dramatu s podrobnou psychologizací postav, přece jen v něm nelze nevidět sílící průniky symbolismu, který se u dramatika poprvé výrazně přihlásil ke slovu v Divoké kachně. Symbolickou složku Solnesse můžeme totiž číst i jako metaforické ohlédnutí šedesátníka Ibsena za vlastní tvorbou a životem. Jak rozumět staviteli, který nejprve budoval chrámy k chvále Boží, pak se stižen rodinnou tragédií upnul k domům pro lidi, aby nakonec zavrhl i je a svou naději upřel ke stavbě vzdušných zámků? Jako přitakání marnosti většiny našeho pozemského snažení? A přitakání vědoucně vyrovnaného nebo rezignovaného? Anebo jsou „vzdušné zámky“ naopak metaforou dokonalého cíle, majákem, k němuž máme směřovat?

Norský dramatik Henrik Ibsen (1828­1906), jehož jevištní tvorba odráží postupné proměny ve vývoji evropského dramatu od romantismu přes naturalismus k symbolismu a dokonce k syntetickému divadlu ve smyslu wagnerovského Gesamtkunstwerku, se v současné době na českých jevištích objevuje spíše zřídka. Pakliže dramaturgové sáhnout po některé z jeho her, zpravidla autorův text pořádně proškrtají a kaskády slov nahradí mimoverbálními sekvencemi. I Ibsen se tak musí podvolit současnému požadavku co největší akčnosti.

Novou hru legendárního norského dramatika Henrika Ibsena, jehož jméno se na zdejším repertoáru objevilo naposled před šesti dekádami, uvádí Moravské divadlo. Šéf olomoucké činohry Michael Tarant nastudoval alegorické drama Stavitel Solness z roku 1892.

Přestože tvorba Henrika Ibsena patří k základním pilířům světové dramatiky, na jevišti Moravského divadla Olomouc se jeho dílo neobjevilo téměř šedesát let. Dluh norskému dramatikovi, básníkovi a malíři splácí umělecký šéf olomoucké činohry Michael Tarant, který nastudoval alegorické drama z roku 1892 Stavitel Solness. Hra o lásce, rodině, smyslu života a vnitřních démonech je velkou výzvou pro všechny herce.

Na činoherní premiéry Moravského divadla už vysílá katedra teatrologie Filozofické fakulty Palackého univerzity elitní zvědy. Něco je tedy v nazírání na jeho tvorbu na spadnutí. Nejvyšší čas vzít proměnu souboru a kvalitu jeho repertoáru na vědomí.

Jeho první velkou rolí na jevišti Východočeského divadla byl Ferdinand ve hře napsané podle stejnojmenné tragédie Friedricha Schillera Úklady a láska. Pak přišel další romantický hrdina – Romeo v kultovní inscenaci Michaela Taranta Romeo a Julie. Josef Vrána se stal idolem dívek a žen a jak léta ubíhala, přízeň diváků nijak neupadala. Ačkoliv herec na nějaký čas vyměnil pardubické jeviště za jiné, opět se vrátil tam, kde zažil první potlesk. Ostatně Štěstěna mu přála a dnes doslova kraluje coby Antonio Salieri ve hře Amadeus. A nejen v ní…

Předposlední činoherní premiéra Ibsenova dramatu Stavitel Solness nikoho z olomouckých diváků nepřekvapila. O autorovi se bez výjimky všechny generace učily ve škole, a i když jeho dramatická tvorba nepatřila k jejich povinné nebo takzvané doporučené četbě, je vnímám jako klasik, k němuž se váže ona dnes obdivovaná „solidnost severu“, o níž si můžeme v „srdci Evropy“ nechat jen zdát. Před premiérou se objevovala spíše otázka, jak s Ibsenem Moravské divadlo naloží. Bylo konstatováno, že naložilo dobře, že autorově proslulosti nová inscenace neublížila, ale naopak ji zvýšila. Drama o staviteli Solnessovi je konfliktem osobností mimořádných individualit, které ještě hrají o sebe, které zůstávají samy sebou ve chvílích „zdaru i zmaru“.

Výrazné herecké osobnosti, dramatická hudba, působivá scéna a především osobitý výchozí text. Moravské divadlo se rozhodlo zinscenovat hru od norského dramatika Henrika Ibsena. Ke slavnému autorovi se vrátilo po téměř šedesáti letech. S inscenací Stavitel Solness splatilo dramatikovi dluh na výbornou. Pátek 13. dubna, kdy proběhla premiéra, tak byl pro divadlo šťastný den.

Alegorické drama Stavitel Solness Henrika Ibsena uvedlo v premiéře Moravské divadlo Olomouc. Nastudováním příběhu o lásce, rodině i hledání smyslu života se divadlo snaží splatit dluh zakladateli realistického dramatu, jehož dílo bylo na olomoucké scéně uvedeno naposledy před téměř 60 lety. Režie představení, jehož repríza se uskuteční v pondělí, se ujal Michael Tarant.

O významném a neoblíbeném staviteli, vině i lásce bude další počin z dílny Moravského divadla Olomouc. Po téměř šedesáti letech se na jeho jeviště vrátí tvorba Henrika Ibsena, jehož Stavitele Solnesse tu nastudoval režisér Michael Tarant. Premiéra se uskuteční dnes v devatenáct hodin.

Po minuloročnom nahradení titulu Vančurovou Markétou Lazarovou konečne prichádza do Moravského divadla v Olomouci inscenácia hry Henrika Insena Stavitel Solness. V hlavných úlohách s alternujúcimi sa Josefom Vránou a Petrom Kubesom inscenuje umelecký šéf činohry Michael Tarant alegorický text o láske, rodine, zmysle ľudského života, ale i vnútorných démonoch. Premiérové uvedenie chystá MDO v piatok, 13. apríla o 19:00.

Přestože tvorba Henrika Ibsena patří k základním pilířům světové dramatiky, na jevišti Moravského divadla v Olomouci se jeho dílo neobjevilo téměř šedesát let. Jakousi splátkou tohoto dluhu je nastudování jeho alegorického dramatu Stavitel Solness zdejším činoherním souborem.

Po osmdesáti letech se na prkna Moravského divadla vrací stěžejní dílo norského dramatika Henrika Ibsena, Stavitel Solness. Alegorický příběh z roku 1892 se rozhodl nastudovat umělecký šéf olomoucké činohry Michael Tarant. Mnohovrstevnatý text o lásce, rodině a smyslu lidského života je velkou výzvou pro všechny členy činoherního souboru. Premiéra proběhne už zítra od 19 hodin.

Po dlouhých pětapadesáti letech vrací činohra Moravského divadla Olomouc na své jeviště hru norského dramatika Henrika Ibsena. Pozítří uvede v premiéře Ibsenovo pozdní drama Stavitel Solness, v němž autor překračuje hranice realismu a symbolismu směrem k fantasknímu, „nevyslovitelnému“.

Přestože tvorba Henrika Ibsena patří k základním pilířům světové dramatiky, na jevišti Moravského divadla Olomouc se jeho dílo neobjevilo téměř šedesát let. Dluh tomuto norskému dramatikovi, básníkovi a malíři chce splatit umělecký šéf olomoucké činohry Michael Tarant, který se rozhodl nastudovat alegorické drama z roku 1892 Stavitel Solness. Mnohovrstevnatý text o lásce, rodině, smyslu lidského života a vnitřních démonech je velkou výzvou pro všechny členy činoherního souboru. Premiéra inscenace se uskuteční v pátek 13. dubna v 19 hodin.