Repertoár uměleckého souboru Činohra

Maryša navazuje na dramaturgickou linii "české divadelní klasiky". Drama nešťastně provdané dívky, která zahubí svého manžela, patří jistě k notoricky známým - o to zajímavější bude pohled slovenského režiséra na tuto stále dráždivou českou látku. Pohostinskou režii přijal rektor Akademie umění v Bánské Bystrici, Matúš Oľha, jehož inscenaci Divé Báry mohou mít diváci olomouckého divadla ještě v živé paměti.

Partnerská krize dvou čerstvých absolventů varšavské divadelní akademie má poněkud nezvyklý důvod. Zatímco Aneta vyhraje konkurz na natáčení nekonečné "soup opery" z prostředí amazonské džungle, Mundek nechce zradit ideál velkého umění a začne zkoušet s alternativním režisérem, jenž však ještě nikdy žádnou inscenaci nedovedl k premiéře. Komedie o střetu dvou extrémních přístupů k umělecké tvorbě - komerce a avantgardy.

Na počátku této klasické komedie stojí vcelku banální událost: rozbitý džbán. Kdo a proč jej rozbil má vypátrat Adam, rychtář malého městečka nedaleko Utrechtu. Co všechno díky tomu vypluje na povrch o vztazích mezi místními obyvateli? A jak dlouho se před nimi podaří ututlat, že na vyšetřovaném případu nese nakonec největší vinu sám vyšetřující? Režie hry Heinricha von Kleista, od jehož úmrtí uplynulo loni 200 let, bude návratem Petera Gábora na jeviště Moravského divadla Olomouc, kde v letech 1998-2004 coby umělecký šéf činohry vytvořil jednu z umělecky nejvýraznějších ér posledních desetiletí.

V Benátkách se v rodině Bisognosi schyluje k svatbě. Oboustranně výhodné zásnuby Pantalonovy dcery Clarice a syna doktora Lombardiho Silvia však svým příjezdem nečekaně překazí muž, kterému Pantalone Clarici zaslíbil dřív a který přišel vznést svůj nárok, ačkoli by měl být nade vší pochybnost mrtvý. Do toho se ve stejném hostinci ubytuje Florindo Aretusi, který onoho Turiňana zabil, a je na útěku. A oba mají jednoho sluhu, který se právě rozhodl, že sloužit dvěma pánům najednou prostě dokáže. Jestli se mu to podaří a jestli je možné dodržet jedno slovo dané dvěma mužům se přesvědčíte ve hře plné záměn a nedorozumění, vtipných situačních kotrmelců a „lazzi“. Oblíbená a známá komedie slavného italského dramatika (kterou Národní divadlo v Praze s Miroslavem Donutilem v hlavní roli uvádí už téměř dvacet let) vychází z tradičních námětů a masek komedie dell´arte, které zároveň reformuje ve smyslu pravdivosti a nadčasovosti, takže vás možná překvapí, jak je aktuální i dnes. Na olomouckém jevišti se Sluha dvou pánů objevil naposledy v roce 1989; tentokrát v roli Truffaldina uvidíte Romana Vencla. Inscenací Sluhy dvou pánů zahájí činoherní soubor sezónu plnou povětšinou slovutných, veskrze velkých a snad by se dalo říci již klasických titulů; tento text - stejně jako ty další - nám připomíná, že neexistuje budoucnost bez minulosti a obnova bez tradice.

Inscenace rozvíjí dramaturgickou linii „český literární kabaret" (Nemravná píseň), tentokrát s důrazem na dílo mnoha múzami políbeného zakladatele kabaretu BUM a Revoluční scény i dvorního autora Vlasty Buriana. Dvě aktovky E. A. Longena (1885–1936) se souborem nazkouší jeho současný dramaturg Milan Šotek, sám aktivní kabaretiér (Cabaret Calembour). Inscenace, založená na komediálním, až groteskním rozehrávání situací, bude uváděna „za oponou".

Inscenace rozvíjí dramaturgickou linii „velká světová klasika" (Ibsen, Lorca, Neveux...). Vrcholné dílo A. P. Čechova (1860–1904) v šéfovské inscenaci Michaela Taranta. Hra o přelomu epoch a změně hodnot – ostrých jak tnutí sekerou – bude vyvrcholením třetí sezony pod novým uměleckým vedením. Druhá premiéra ruské klasiky v jediné sezoně bude navíc doprovozena cyklem scénických čtení současné ruské dramatiky (Koljada, Vyrypajev, Sigarev...).

Pokoj soukromého sanatoria možná nevypadá jako vhodné místo pro jiskrnou komedii, ale opak je pravdou. Tři pacientky – Eliška, Johana a Zita si zde léčí své psychické bolístky a „učí se“ znovu žít své životy. Kromě tohoto faktu však nemají společného vůbec nic – každá patří k jiné generaci, každá má svůj příběh a každá se musí vyrovnat s odlišnou životní situací. A je to právě humor, který člověka drží nad vodou i v těch nejtěžších chvílích. Může tak začít komedie o třech ženách, které se rozhodly opanovat své osudy, komedie překypující upřímným humorem, ze kterého občas mrazí v zádech. Po mimořádně úspěšné komedii Když se zhasne přichází autorské a režisérské duo Michaela Doleželová a Roman Vencl s hrou, která je nádherným polem působnosti pro tři herečky, tři královny, které nabídnou divákům více, než pouze třeskutou zábavu postrádající vyšší smysl. Moravské divadlo Olomouc využilo příležitosti a rozhodlo se nabídnout ji svým divákům v jedinečném podání Ivany Plíhalové, Vlasty Hartlové a Venduly Fialové.

Trevor a Nina jsou manželský pár z vyšší newyorské společnosti. On je prominentní gynekolog, ona majitelka a šéfkuchařka vyhlášené italské restaurace. Jejich manželství však nelze pokládat za ideální - vlastně je to hotové peklo na zemi. Může za to předmanželská smlouva, drsnější než pravidla amerického fotbalu: ten z manželů, který podá návrh na rozvod, přijde o veškerý majetek, který tak automaticky připadne tomu druhému. Jsou Vánoce a Trevor s Ninou pořádají svůj tradiční večírek. Jedinými pozvanými hosty jsou poněkud výstřední manželé Imelda a Artur. Imelda je věštkyně s vlastním televizním pořadem a Artur učí historii a dějiny USA na vysoké škole. Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o dost nudnou párty, jenže to by ona předmanželská smlouva nesměla obsahovat maličký dodatek: ten z manželů, který prokáže tomu druhému nevěru, může požádat o rozvod a získá všechen majetek. Vánoční večírek se tak promění v rozvodové bitevní pole… Když se zhasne nabízí nepřetržitou zábavu a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co je v současné české komediální dramatice k vidění.

Také druhá premiéra nové sezony začíná vcelku banální poruchou – v domě vypadnou pojistky. Půvab této obligátní nehody tkví ovšem v divadelním prohození světla a tmy. Jakmile v této zručně sestrojené komedii vypadne proud, jeviště v mžiku zalije jasné světlo. Diváci tak mohou sledovat chování postav i ve chvíli, kdy na ně „není vidět“. Znamenitý britský dramatik Peter Shaffer (1926) – autor moderní klasiky Amadeus, Královský hon na slunce či Equus – do své frašky vepsal čirou radost z divadla. Uvádíme v režii Jiřího Seydlera, který je olomouckému publiku dobře známý (naposledy Čarodějkami za Salemu).